La Fée Electricité

Archimédés

Národnost: řecká
Narození: 287 BC (Syrakusy, Sicílie)
Úmrtí: 212 BC (Syrakusy, Sicílie)
Vědecký přínos: Archimédův zákon a další prace v hydrostatice, princip páky, šnekové čerpadlo

Řecký matematik, fyzik, filozof, vynálezce a astronom. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších vědců klasického starověku, za největšího matematika své epochy a jednoho z největších matematiků vůbec. Použil vykrývací metodu k výpočtu plochy segmentu paraboly (využil součtu nekonečné geometrické řady pravidelných ploch, kterými segment vyplnil), a předjal tak myšlenky integrálního počtu. Zabýval se metodou výpočtu délky kružnice a na svou dobu přesně odhadl číslo pí. Také definice spirály nesoucí jeho jméno a vzorce pro výpočet objemů těles byly na tehdejší dobu převratné.

Zdroj: Archimedes. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Archimedes

Tháles z Milétu

Národnost: řecká
Narození 625 př. n. l.
Úmrtí: 540 př. n. l.
Vědecký přínos: Thaletova věta

Thalés z Milétu byl předsókratovský filozof, geometr a astronom, jeden ze „sedmi mudrců“. Aristotelés a mnozí další ho pokládali za zakladatele řecké filosofie, která tehdy ovšem zahrnovala také matematiku či jiné vědy. Snažil se totiž zkoumat svět a přírodu rozumově a vysvětlovat je, aniž by se přitom odvolával na mýty. Z jeho díla se zachovaly pouze zlomky a různá vyprávění o něm, takže výklad jeho filosofie je velmi nejistý a není možné ani ověřit jeho matematické objevy. Od starověku se mu však připisuje řada objevů v geometrii, v astronomii a v kosmologii.

Zdroj: Thales of Miletus. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Thales-of-Miletus

Aristotelés

Národnost: řecká
Narození: 384 př. n. l.
Úmrtí: 322 př. n. l.
Vědecký přínos: filozofie, astronomie, fyzika

Aristoteles položil základy soustavné filosofie jako snahy „porozumět tomu, co jest“, ale také různých věd, například anatomie, astronomie, biologie, fyziky, biofyziky, ekonomie, embryologie, etnografie, geografie, geologie, lingvistiky, logiky, meteorologie nebo politologie. Ve vlastní filosofické oblasti psal o estetice, etice, metafyzice, rétorice a teologii, zabýval se výchovou a vzděláváním, i literaturou a poezií. I když zejména v oblasti přírodních věd jsou jeho jednotlivé názory většinou překonané, mnoho z jeho způsobu zkoumání, třídění a argumentace zůstává dodnes živé.

Zdroj: Aristotle. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Aristotle

Galileo Galilei

Národnost: italská
Narození: 15. února 1564
Úmrtí: 8. ledna 1642
Vědecký přínos: astronomie, fyzika

Galileo Galilei byl toskánský astronom, filosof a fyzik těsně spjatý s vědeckou revolucí. Mezi jeho úspěchy řadíme vylepšení dalekohledu, rozmanitá astronomická pozorování, první z Newtonových zákonů pohybu a účinnou podporu Koperníkova systému. Často je uváděn jako „otec moderní astronomie“, „otec moderní fyziky“ a dokonce „otec vědy“. Jeho experimentální činnost je obecně považována za důležitý doplněk spisů Francise Bacona, jimiž byla založena moderní vědecká metoda. Galileova kariéra se kryla s tvůrčím obdobím Johannese Keplera. Galileovo dílo je považováno za nejvýznamnější průlom od dob Aristotelových, ač on sám nikdy heliocentrický systém neprokázal. Toto byl také důvod sporu s papežem Urbanem VIII., který jej žádal, aby věc prezentoval pouze jako hypotézu, než budou objeveny nepopíratelné důkazy. Galileo je považován za průkopníka svobodného vědeckého zkoumání. Za nedovolené publikování svých vědeckých názorů byl dvakrát postaven před inkviziční soud a nakonec i odsouzen. Trest žaláře mu byl zmírněn na domácí vězení, ve kterém byl držen až do své smrti.

Zdroj: Galileo. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Galileo-Galilei

Leonardo da Vinci

Národnost: italská
Narození: 15. dubna 1452
Úmrtí: 2. května 1519
Vědecký přínos: malířství, sochařství

Leonardo da Vinci, rodným jménem Leonardo di ser Piero byl italský malíř, čelný představitel renesanční malby, mimo jiné autor nejslavnějšího obrazu všech dob, portrétu zvaného Mona Lisa. Proslul také jako všestranná renesanční osobnost: vedle malířství byl i sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vynálezce a konstruktér.

Zdroj: Leonardo da Vinci. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Leonardo-da-Vinci

Otto von Guericke

Národnost: německá
Narození: 20.11.1602 (Magdeburg, Německo)
Úmrtí: 11.5.1686 (Hamburk, Německo)
Vědecký přínos: fyzika, vzduchová pumpa, vakuum

Guericke získal vzdělání na univerzitě v Lipsku a studoval práva na univerzitě v Jeně v roce 1621 a matematiku a mechaniku na univerzitě v Leydenu v roce 1623. V roce 1631 se stal inženýrem v armádě Gustava II Adolpha Švédska a od roku 1646 do 1681 byl bürgermeister (starosta) Magdeburku a rychtář pro Braniborsko. V roce 1650 Guericke vynalezl vzduchovou pumpu, kterou použil k vytvoření částečného vakua. Jeho studie odhalily, že světlo se šíří vakuem, ale zvuk ne. V roce 1654, ve slavné sérii experimentů, které byly provedeny před císařem Ferdinandem III v Regensburgu, Guericke umístil dvě měděné misky (magdeburské polokoule) dohromady, aby vytvořily dutou kouli o průměru asi 35,5 cm (14 palců). Poté, co odstranil vzduch z koule, koně nebyli schopni oddělit misky, i když je držel pohromadě pouze vzduch kolem nich. Poprvé se tak ukázala ohromná síla, kterou působí tlak vzduchu. V roce 1663 vynalezl první elektrický generátor, který vyráběl statickou elektřinu použitím tření proti rotující kouli síry. V roce 1672 zjistil, že takto vyrobená elektřina může způsobit, že povrch sirné koule bude zářit. Proto se stal prvním člověkem, který viděl elektroluminiscenci. Guericke také studoval astronomii a předpověděl, že komety se budou pravidelně vracet z vesmíru.

Zdroj: Otto von Guericke. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Otto-von-Guericke

Roger Bacon

Národnost: anglická
Narození: 1220 (Ilchester, Anglie)
Úmrtí: 1292 (Oxford, Anglie)
Vědecký přínos: filozofie, popis procesu výroby střelného prachu

Bacon studoval matematiku, astronomii, optiku, alchymii a jazyky. Byl prvním Evropanem, který podrobně popsal proces výroby střelného prachu a navrhl létající stroje a motorizované lodě a kočáry. Bacon projevil ohromnou energii a zápal ve snaze o experimentální vědu. Skutečně se o jeho studiích mluvilo všude a nakonec mu vynesly místo v populární literatuře. Bacon proto představuje historicky předčasné vyjádření empirického ducha experimentální vědy, i když se zdá, že jeho skutečná praxe byla přehnaná. V dřívější části své kariéry Bacon přednášel na fakultě umění o aristotelských a pseudoaristotelských pojednáních, přičemž nevykazoval žádné známky jeho pozdějšího zaujetí vědou. Kolem roku 1247 došlo v Baconově intelektuálním vývoji ke značné změně. Od té doby vynaložil mnoho času a energie a obrovské sumy peněz na experimentální výzkum, na získávání „tajných“ knih, na stavbu nástrojů a stolů, na školení asistentů a na hledání přátelství mezi vědci – činnostmi, což znamenalo definitivní odklon od obvyklé rutiny na filozofické fakultě. Změnu pravděpodobně způsobil jeho návrat do Oxfordu a tamní vliv velkého učence Roberta Grossetesteho, vůdce v zavádění řeckého učení na Západ a jeho studenta Adama de Marisco, jakož i Thomase Wallensis, biskupa ze St. Davidův.

Zdroj: Roger Bacon. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Roger-Bacon

Robert Boyle

Národnost: anglo-irská
Narození: 25.1.1627 (Lismore, Irsko)
Úmrtí: 31.12.1691 (Londýn, Anglie)
Vědecký přínos: přírodní filozof, teologický spisovatel

Přírodní filozof a teologický spisovatel, přední osobnost intelektuální kultury 17. století. Byl nejvíce známý jako přírodní filozof, zejména v oblasti chemie, ale jeho vědecká práce pokryla mnoho oblastí včetně hydrostatiky, fyziky, medicíny, věd o Zemi, přírodní historie a alchymie. Sponzoroval mnoho náboženských misií a také překlady Písma do několika jazyků. V roce 1660 pomohl založit Královskou společnost v Londýně. Boyle strávil většinu let 1652–54 v Irsku, kde dohlížel na své dědičné země, a také provedl některé anatomické pitvy. V roce 1654 byl pozván do Oxfordu a na univerzitě se usadil od r. 1656 až do roku 1668. V Oxfordu byl vystaven nejnovějšímu vývoji přírodní filozofie a stal se spojován se skupinou významných přírodních filozofů a lékařů, včetně Johna Wilkinse, Christophera Wrena a Johna Locka. Tito jednotlivci spolu s několika dalšími vytvořili „Klub experimentální filozofie“, který se občas scházel v Boyleově ubytovně. Z tohoto období pochází velká část Boylova nejznámějšího díla. Boyle a Hooke objevili několik fyzikálních vlastností vzduchu, včetně jeho role při spalování, dýchání a přenosu zvuku. Jeden z jejich vynálezů, publikovaný v roce 1662, se později stal známým jako „Boyleův zákon ." Tento zákon vyjadřuje inverzní vztah, který existuje mezi tlakem a objemem plynu. Byl určen měřením objemu, který zabírá konstantní množství vzduchu při stlačení různými hmotnostmi rtuti.

Zdroj: Robert Boyle. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Robert-Boyle

Isaac Newton

Národnost: anglická
Narození: 4.1.1643 (Anglie)
Úmrtí: 31.3.1727 (Londýn, Anglie)
Vědecký přínos: fyzika, Newtonovy zákony pohybu, zákon univerzální gravitace

Anglický fyzik a matematik, který byl vrcholnou postavou vědecké revoluce 17. století. V mechanice, jeho tři zákony pohybu, základní principy moderní fyziky, vyústily ve formulaci zákona univerzální gravitace. Newtonova Philosophiae Naturalis Principia Mathematica ( Mathematical Principles of Natural Philosophy, 1687) byla jedním z nejdůležitějších samostatných děl v historii moderní vědy.

Zdroj: Career of Isaac Newton. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Isaac-Newton/Career

Simon Stevin

Národnost: vlámská
Narození: 1548 (Bruggy, Belgie)
Úmrtí: 1620 (Haag, Nizozemsko)
Vědecký přínos: matematika, zlomky, gravitace

Vlámský matematik, který pomohl standardizovat použití desetinných zlomků a pomohl vyvrátit Aristotelovu doktrínu, že těžká těla padají rychleji než lehká. Stevin publikoval větu o trojúhelníku sil. Znalost tohoto trojúhelníku sil, ekvivalentního rovnoběžníkovému diagramu sil, dala nový impuls ke studiu statiky, která byla dříve založena na teorii páky. Také objevil, že tlak kapaliny směrem dolů je nezávislý na tvaru její nádoby a závisí pouze na její výšce a základně. V roce 1585 Stevin vydal malou brožuru La Thiende („Desátý“), ve kterém podal elementární a důkladný popis desetinných zlomků a jejich každodenní použití. Ačkoli nevynalezl desetinné zlomky a jeho zápis byl poněkud nepraktický, založil jejich použití v každodenní matematice. Prohlásil, že univerzální zavedení desítkových mincí, mír a vah bude jen otázkou času. Ve stejném roce napsal La Disme („Desetinné číslo“) na stejné téma.

Zdroj: Simon Stevin. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Simon-Stevin

Blaise Pascal

Národnost: francouzská
Narození: 19.6.1623 (Clermond-Ferrand, Francie)
Úmrtí: 19.8.1662 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: vědec, Pascalův teorém

Francouzský matematik, fyzik, náboženský filozof a mistr prózy. Položil základ pro moderní teorii pravděpodobností , formuloval to, co vešlo ve známost jako Pascalův princip tlaku , a propagoval náboženskou doktrínu, která učila zkušenost Boha spíše srdcem než rozumem. Zavedení jeho principu intuicionismu mělo dopad na takové pozdější filozofy jako Jean-Jacques Rousseau a Henri Bergson. Mezi lety 1642 a 1644 Pascal vymyslel a zkonstruoval počítací přístroj, Pascaline, aby pomohl svému otci – který byl v roce 1639 jmenován intendantem (místním správcem) v Rouenu – při výpočtech daní. Tento stroj byl Pascalovými současníky považován za jeho hlavní nárok na slávu, a to s rozumem, protože to byla v jistém smyslu první digitální kalkulačka od doby, kdy fungovala na základě počítání celých čísel . Význam tohoto příspěvku vysvětluje mladickou hrdost, která se objevuje v jeho zasvěcení stroje francouzskému kancléři Pierru Seguierovi v roce 1644. Sám Pascal byl první, kdo pocítil nutnost úplného odvrácení se od světa k Bohu, a v roce 1646 získal svou rodinu pro duchovní život. Jeho dopisy naznačují, že byl několik let duchovním poradcem své rodiny. Znovu zaujatý svými vědeckými zájmy, testoval teorie Galilea a Evangelisty Torricelliho (italského fyzika, který objevil princip barometru ). Aby tak učinil, reprodukoval a zesílil experimenty s atmosférickým tlakem konstrukcí rtuti barometry a měření tlaku vzduchu, a to jak v Paříži, tak na vrcholu hory s výhledem na Clermont-Ferrand. Tyto testy vydláždily cestu pro další studie v oblasti hydrodynamiky a hydrostatiky. Během experimentování Pascal vynalezl stříkačku a vytvořil hydraulický lis, nástroj založený na principu, který se stal známým jako Pascalův princip: tlak aplikovaný na uzavřenou kapalinu je přenášen nezmenšeně skrz kapalinu ve všech směrech bez ohledu na oblast, na kterou je tlak aplikován.

Zdroj: Les Provinciales of Blaise Pascal. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Blaise-Pascal/Les-Provinciales

Gottfried Wilhelm Leibniz

Národnost: německá
Narození: 1.7.1646 (Lipsko, Německo)
Úmrtí: 14.11.1716 (Hannover, Německo)
Vědecký přínos: matematika, filozofie, integrální a diferenciální počty

Německý filozof, matematik a politický poradce, významný jak metafyzik, tak i jako logik a význačný také pro jeho nezávislý vynález diferenciálního a integrálního počtu. O velikonocích v roce 1661 vstoupil na univerzitu v Lipsku jako student práv. Tam se dostal do kontaktu s myšlenkami vědců a filozofů, kteří způsobili revoluci ve svých oborech – osobností jako Galileo, Francis Bacon, Thomas Hobbes a René Descartes. Koncem roku 1675 Leibniz položil základy integrálních a diferenciálních počtů. S tímto objevem přestal považovat čas a prostor za substance – další krok blíže k monadologii. Leibniz ve snaze učinit se užitečným ve všech směrech navrhoval, aby bylo vzdělávání praktičtější a aby byly založeny akademie. Pracoval na hydraulických lisech, větrných mlýnech, lampách, ponorkách, hodinách a široké škále mechanických zařízení. Vyvinul také vodní čerpadlo poháněné větrnými mlýny, které zlepšilo těžbu dolů v pohoří Harz. V letech 1680 až 1685 v těchto dolech často pracoval jako inženýr. Pokračoval také v jeho vývoji v matematice. V roce 1681 se zabýval poměrem mezi kruhem a opsaným čtvercem a v roce 1684 odporem těles. V posledním roce publikoval Nova Methodus pro Maximis et Minimis („Nová metoda pro největší a nejmenší“), která byla výkladem jeho diferenciálního počtu.

Zdroj: The Hanoverian period of Gottfried Wilhelm Leibniz. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Gottfried-Wilhelm-Leibniz/The-Hanoverian-period

Ewald Georg von Kleist

Národnost: německá
Narození: 1700 (Prusko)
Úmrtí: 11.12.1748 (Koszalin, Polsko)
Vědecký přínos: duchovní, elektřina

Byl německý správce a duchovní, který objevil v roce 1745 Leydenskou nádobu, základní prvek elektrického obvodu pro ukládání elektřiny, nyní obvykle označovaný jako kondenzátor. Zařízení bylo nezávisle objeveno přibližně ve stejnou dobu Pieterem van Musschenbroekem, který jej prozkoumal důkladněji než Kleist. Ve své nejstarší podobě to byla skleněná lahvička, částečně naplněná vodou, jejíž otvor byl uzavřen korkem propíchnutým drátem nebo hřebíkem, který se ponořil do vody. V současné podobě jsou vnitřní a vnější povrchy izolační nádoby potaženy pláty kovové fólie. Vnější povlak je spojen se zemí a vhodné spojení je provedeno s vnitřním povlakem prostřednictvím centrální mosazné tyče, která vyčnívá ústím nádoby. Kromě použití pro ukázky ve třídě je Leydenská nádoba důležitá jako prototyp kondenzátorů, které jsou široce používány v rádiích, televizích a dalších elektrických a elektronických zařízeních.

Zdroj: E. Georg von Kleist. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/E-Georg-von-Kleist

Pieter van Musschenbroek

Národnost: nizozemská
Narození: 14.3.1692 (Lieden, Nizozemsko)
Úmrtí: 19.9.1761 (Lieden, Nizozemsko)
Vědecký přínos: fyzika, matematika

Holandský matematik a fyzik, který objevil princip Leydenské nádoby přibližně ve stejné době (1745) jako EG von Kleist z Pomořanska. Musschenbroek vystudoval lékařství na univerzitě v Leidenu (1715), vzdělání fyzikální a matematické si poté doplňoval v Londýně, mj. u Issaca Newtona, jehož myšlenky pak rozšířil na kontinentě. Poté si doplnil ještě vzdělání filozofické - jako filozof proslul hájením ontologického argumentu boží existence. Později byl jmenován profesorem na univerzitách v Duisburgu (1719), Utrechtu (1723) a v rodném Leidenu (1739), a to v různých oborech. V roce 1734 se stal členem Royal Society, roku 1747 Švédské Královské akademie věd.

Zdroj: Pieter van Musschenbroek. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Pieter-van-Musschenbroek

Jean Antoine Nollet

Národnost: francouzská
Narození: 19.11.1700 (Pimprez, Francie)
Úmrtí: 25.4.1770 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: fyzika, matematika, kněz

J.A. Nollet se učil číst a psát u místního kněze, který přesvědčil jeho rodiče, aby mu dovolili pokračovat ve studiu na koleji v Beauvais, kde se připravoval na budoucí kněžskou dráhu. Obhájil čtyři diplomové práce, stal se jáhnem a tím jeho církevní kariéra skončila. Nollet začal zpracovávat smalt a sklo v malé dílně v budově pařížské radnice. Vyráběl figurky z barevné skleněné hmoty, ozdobné stojany na zákusky apod. S Du Fayem se věnoval studiu elektřiny, nejprve zopakovali pokusy průkopníků tohoto oboru – Williama Gilberta, Stephena Graye a Otto von Guericka. Du Fay a Nollet zjistili, že jakýkoli materiál, i tak vodivý jako je kov, lze třením elektrizovat, pokud jej držíme v manžetě z izolačního materiálu, a že elektrizovaná tělesa přitahují tělesa, která elektrizována nejsou, a odpuzují ta, kterých se dotkla. Prokázali existenci dvou druhů statické elektřiny – skleněné a pryskyřicové. V roce 1746 publikoval myšlenku, že bouřkový mrak není nic jiného než elektrizované těleso umístěné nad tělesy, která elektrizována nejsou. Benjamin Franklin se stejnou myšlenkou přišel o několik let později. Přesto byl ve Francii daleko populárnější a prvenství Nolletovo bylo zapomenuto. Nolette si nechal svést hromosvod oknem a připojoval jeho konec k různých přístrojům. Nollet se věnoval i popularizaci vědy. Jeho přednášky se staly nejpopulárnějším kurzem fyziky všech dob. Nejprve je pořádal v Bordeaux a později v Paříži. Staly se společenským fenoménem, který pokaždé přilákal více než 600 lidí, muže, ženy i děti. V letech 1743 až 1748 vydal v šesti svazcích Les Leçons de physique (Lekce z fyziky), které měly velký úspěch a dočkaly se řady dalších vydání. V roce 1758 byl jmenován učitelem královských princů, synů Ludvíka XV.

Zdroj: SARTORI, E. Velikáni francouzské vědy. Přeložila E. Vergeinerová aj. Grospietsch. Praha: Agentura KRIGL, 2005. ISBN 80–86912–00–0.

Nicolas Lémery

Národnost: francouzská
Narození: 17.11.1645 (Rouen, Francie)
Úmrtí: 19.7.1715 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: chemie, medicína

Narodil se v Rouenu a jako mladík strávil několik let s Glazerem v Jardin du Roi v Paříži, ale zjistil, že jeho mistr je hodně prodchnutý sny alchymistů. Po nástupu na univerzitu v Montpelieru strávil tři roky studiem medicíny, farmacie a přírodopisu a poté, co procestoval různé části Francie, se usadil v Paříži. Svými přednáškami si získal širokou reputaci, která byla značně posílena vydáním jeho „Cours de Chymie“ v roce 1675, který za osmdesát let vyšel ve třinácti vydáních a byl přeložen do latiny, němčiny, italštiny, španělštiny a angličtiny. Sotva se proslavil, díky tomu, že byl kalvinistou, se ocitl v ohrožení pronásledováním a jako mnoho jeho krajanů uprchl do Anglie. Přijetím katolicismu se mu však umožnilo vrátit se do Francie a obnovit své přednášky. V roce 1699 byl zvolen členem Královské akademie věd. Mezi jeho další spisy patřily „Pharmacopée universelle“ a „Traité universel des drogues simple“, oba vydané v roce 1697. Thomas Thomson o něm napsal, že je „prvním Francouzem, který zcela zbavil chemii její mystiky a představil ji světu v celé její přirozené jednoduchosti“.

Zdroj: Nicolas Lemery (1645–1715). Nature Portfolio [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné z: https://www.nature.com/articles/156598a0

Edme Mariotte

Národnost: francouzská
Narození: 1620 (Dijon, Francie)
Úmrtí: 12.5.1684 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: fyzika, přírodovědné zájmy

Edme Mariotte se narodil v Burgundsku, zprvu pracoval jako duchovní, převor kláštera v Dijonu. Později od roku 1666 žil v Paříži, protože pro svoje zásluhy byl jmenován členem nově založené pařížské Academia des Sciences. Mezi jeho přírodovědné zájmy patřilo chování vzduchu a především objevy Evangelisty Torricelliho, Otty von Guericka a Blaise Pascala. Tak přišel v roce 1676 i na jednoduchý vztah mezi tlakem a objemem plynu, na který o šestnáct let dříve publikoval už Robert Boyle. Spoluprvenství mu připadlo proto, že ve svém díle Sur la Nature de l´Air použil tento zákon důležitým způsobem, když zkoumal ubývání tlaku v atmosféře s rostoucí nadmořskou výškou. Rozdělil celou atmosféru na 4032 vrstviček (ještě nebyl objevený diferenciální počet), z nichž v každé je stejný tlak podle výšky. Výpočtem pak zjistil tlak odpovídající výšce. Prozkoumal také koloběh vody na zemi. Snažil se propočítat roční úhrn srážek pro povodí Seiny a roční průtok této řeky (z rychlosti lodí a průřezu koryta). Z těchto a dalších výpočtů zjistil, že prameny řek získávají vodu z dešťů a sněhů. Vyvrátil tak názor, že voda z pramenů tryská díky vodním parám v podzemí.

Zdroj: LENARD, P. Velcí přírodozpytci, Družstevní práce, Praha 1943.

William Gilbert

Národnost: anglická
Narození: 24.5. 1544 (Colchester, Anglie)
Úmrtí: 10.12.1603 (Londýn, Anglie)
Vědecký přínos: lékařství, chemie, fyzika

William Gilbert se narodil Colchesteru, kde taky navštěvoval střední školu. V roce 1558 se zapsal na Saint John College v Cambridge a do Oxfordu a roku 1569 se stal lékařem. Několik let působil jako lékař a od roku 1573 byl členem Royal College of Physicians, kde zastával řadu významných funkcí. Od roku 1600 byl dokonce jejím prezidentem. Patřil k osobním lékařům královny Alžběty a jejího syna Jakuba I. Jako lékař připravující nejrůznější léky se zajímal i o chemii. K fyzice ho přivedlo cestování po Evropě, kde během cest získal titul doktora fyziky. Byl zastáncem Koperníkova heliocentrismu, který také propagoval. V roce 1600 vyšlo Gilbertovo dílo De magnete, magneticisque corporibus et de magno magnete tellure; Physiologia nova, plurimis et argumentis et experimentetis demonstrata (O magnetu, magnetických tělesech a velkém magnetu – Zemi; nová fyziologie, dokázaná množstvím argumentů a pokusů), které shrnuje dosavadní poznatky. Na 120 listech a v šesti knihách popsal okolo 600 pokusů s magnety a s elektrickými látkami, které provedl tak pečlivě, že většina závěrů má trvalou platnost a dodnes se o nich ve školách učí.

Zdroj: KOLOMÝ, R. William Gilbert a první vědecký spis o magnetismu. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 2002, roč. 11, č. 6, s. 379–382. ISSN 1210–1761.

Otto von Guerickeho elektrostatický stroj

Nejstarším z vynálezů vystavených na obraze je elektrostatický stroj Němce Otto von Guerickeho, vynalezen v roce 1660. Tento stroj umožňuje generovat statickou elektřinu i ve větším množství schopném produkovat velké jiskry. Při její stavbě roztavil Guericke síru do skleněné koule. Poté nasadil sírovou kouli na osu, aby se otočila v dřevěném rámu. Během své rotace pak třením síry rukou nebo hadříkem nabil kuličku síry statickou elektřinou. Bylo možné pozorovat jiskry při přiblížení se ke kusům kovu. Stroj Otto von Guerickeho je považován za jeden z vůbec prvních generátorů elektřiny.

Charles François de Cisternay du Fay

Národnost: francouzská
Narození: 14.9.1698 (Paříž, Francie)
Úmrtí: 16.7.1739 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: objevení kladného a záporného elektrického náboje

Při svých experimentech du Fay pozoroval, že předměty nenabývají stejné elektrické vlastnosti. Některé předměty se po nabití přitahují, kdežto jiné se odpuzují. To ho vedlo k objevení dvou typů elektrického náboje, které du Fay pojmenoval “skelný” a “pryskyřičný” - dnes známé jako kladný a záporný.

Zdroj: Dufay. Spark Museum [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: http://www.sparkmuseum.com/BOOK_DUFAY.HTM

Christian Huygens

Národnost: holandská
Narození: 14.4.1629 (Haag, Nizozemí)
Úmrtí: 8.7.1695 (Haag, Nizozemí)
Vědecký přínos: objevení prstenců Saturnu, vlnové vlastnosti světla

Své vědecké bádání započal Huygens jako astronom. Díky vylepšením na svém dalekohledu objevil mlhovinu v Orionu a popsal prstence okolo Saturnu. V hodinářství přispěl používáním kyvadla jakožto oscilátoru. Po pozorování, že protínající paprsky světla se neovlivňují, přichází s teorií, že světlo je vlna. Tato teorie je nejdříve zastíněna popisem světla od Newtona, který tvrdil, že světlo jsou částice. Nicméně na začátku 19. století se k Huygensově představě světla navrací francouzský vědec Fresnel a začne převládat.

Zdroj: Christiaan Huygens. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Christiaan-Huygens

Daniel Bernoulli

Národnost: švýcarská
Narození: 9.2.1700 (Groningen, Nizozemí)
Úmrtí: 17.3.1782 (Basilej, Švýcarsko)
Vědecký přínos: matematika, mechanika tekutin

Bernoulli se věnoval hlavně matematice, konkrétně řadám, pravděpodobnosti a diferenciálním rovnicím. Nejzásadnější objevy ale provedl v mechanice tekutin. V Bernoulliho rovnici vyjadřuje vztah tlaku, hustoty a rychlosti proudění kapaliny.

Zdroj: Daniel Bernoulli. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Daniel-Bernoulli

Pierre Louis George du Buat

Národnost: francouzská
Narození: 24.4.1734 (Tortisambert, Francie)
Úmrtí: 17.10.1809 (Vieux-Condé, Francie)
Vědecký přínos: mechanika tekutin

Jako další z vědců zabývajících se hydraulikou je na obraze vyjeven Pierre du Buat. Na svou dobu dokázal provádět skvělé experimenty - natolik přesné, že z nich zpětně vypočítával vzorce popisující fyzikální jevy při proudění kapaliny v potrubí.

Zdroj: Pierre-Louis-Georges Du Buat. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Pierre-Louis-Georges-Du-Buat

Jean-Charles de Borda

Národnost: francouzská
Narození: 4.5.1733 (Dax, Francie)
Úmrtí: 19.2.1799 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: mechanika tekutin, studium velikosti Země

Jakožto vojenský důstojník propojoval své vědecké bádání s použitím v armádě. Své poznatky o chování tekutin využil například pro dělostřelectvo. Dále se pak zabýval měřením tvaru a velikosti Země a navigací, což souviselo s jeho kariérou u námořnictva. V neposlední řadě se podílel na přijetí metrického systému ve Francii.

Zdroj: Jean-Charles de Borda. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Jean-Charles-de-Borda

Jean Le Rond d’Alembert

Národnost: francouzská
Narození: 16.11.1717 (Paříž, Francie)
Úmrtí: 29.10.1783 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: matematické funkce, redaktor Encyklopedie

Přestože studoval právo, filozofii a medicínu, d’Alembert se proslavil svou vědeckou činností. Díky svým článkům o integrálním počtu a využití matematické analýzy ve fyzice proslul nejen ve Francii, ale i za hranicemi. Jeho nejvýraznějším přínosem je práce na Encyklopedii, pro kterou dokonce napsal úvod.

Zdroj: Later literary, scientific, and philosophical work of Jean Le Rond d’Alembert. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Jean-Le-Rond-dAlembert/Later-literary-scientific-and-philosophical-work

Královská společnost (Royal Society of London)

Založení: 28.11.1660 (Londýn) - funguje dodnes

Královská společnost je učená společnost okolo anglického královského dvora, která již přes 350 let spojuje a podporuje nejvýznamnější světové vědce. Noví členové jsou voleni doživotně stávajícími. Mezi hlavní úkoly této organizace je popularizace vědy, finanční podpora vědců a udílení ocenění. Královská společnost nepřetržitě od roku 1665 vydává svůj vlastní časopis, což je činí nejstarším periodikem.

Zdroje:
About. Royal Society [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://royalsociety.org/about-us/
Let there be light - and colour!. Royal Society [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://royalsociety.org/blog/2018/11/let-there-be-light-and-colour/

Charles-Augustin Coulomb

Národnost: francouzská
Narození: 14.6.1736 (Angoulêm, Francie)
Úmrtí: 23.8.1806 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: studium elektřiny

Důležitost Coulombova bádání v oblasti elektřiny je potvrzena pojmenováním jednotky elektrického náboje po jeho jméně. Elektřinu studovat v dobách jejího začátku, proto popsal zásadní vlastnosti jejího chování jako je interakce mezi nabitými částicemi.

Zdroj: Charles-Augustin de Coulomb. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Charles-Augustin-de-Coulomb

Pierre-Simon de Laplace

Národnost: francouzská
Narození: 23.3.1749 (Beaumont-en-Auge, Francie)
Úmrtí: 5.3.1827 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: matematická analýza, astronomie

Laplace je bezesporu jedním z největších jmen v historii vědy. Jeho nejdůležitější přínos je v matematice. Matematickou analýzu obohatil o Laplaceův operátor, který se využívá v mnoha oblastech fyziky zkoumané v moderní době, jako je mechanika a relativita. Do neuvěřitelného detailu popsal teorii pravděpodobnosti a navíc ji dále aplikoval v ostatních vědeckých odnožích - od astronomie po vědy společenské. Mimo matematiku se věnoval i astronomii samotné - je spoluautorem dodnes nejuznávanější teorie o vzniku sluneční soustavy.

Zdroj: Pierre-Simon, marquis de Laplace. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Pierre-Simon-marquis-de-Laplace

Siméon Denis Poisson

Národnost: francouzská
Narození: 21.6.1781 (Pithiviers, Francie)
Úmrtí: 25.4.1840 (Sceaux, Francie)
Vědecký přínos: integrální počet, mechanika

Poisson se zabýval velice širokou škálou vědních oborů. Důležité je jeho navázání na práci Fouriera v integrálním počtu, ale v matematice se mimo to věnoval například i teorii pravděpodobnosti. Jeho nejobsáhlejší dílo je Pojednání o mechanice. Již tyto práce mu místo na la Fée Électricité bezesporu zajišťují, nicméně v kontextu tohoto obrazu je třeba zmínit, že se zabýval i elektřinou a magnetismem.

Zdroj: Siméon-Denis Poisson. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Simeon-Denis-Poisson

Carl Friedrich Gauss

Národnost: německá
Narození: 30.4.1777 (Braunschweig, Německo)
Úmrtí: 23.2.1855 (Göttingen, Německo)
Vědecký přínos: komplexní čísla, pravděpodobnost, astronomie

Carl Friedrich Gauss byl jeden z nejdůležitějších matematiků historie. Jeho přínosy jsou značné v mnoha matematických disciplínách, jako například teorie čísel, analýza, či pravděpodobnost. Mimo to objevil trpasličí planetku Ceres a přesně popsal její pohyb, tedy předpověděl její další objevení na obloze. Tento přesný popis vedl ke zkoumání ovlivňování planet mezi sebou. Věnoval se i elektromagnetismu, kde přispěl vynálezem magnetometru pro měření magnetického pole.

Zdroj: Carl Friedrich Gauss. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Carl-Friedrich-Gauss

Watsonův experiment na Temži

Datum: 14.7.1747
Místo: Londýn

William Watson se zabýval rychlostí elektrického proudu a tento experiment byl názornou ukázkou rychlosti elektřiny pro ostatní vědce z Královské společnosti. K výboji využil Leydenskou láhev - první druh kondenzátoru. Výboj se vodou přenesl k vodivým drátům, které drželi vědci na březích a na lodích. Okamžité přenesení výboje ke všem zúčastněným znovu podpořilo tehdy rodící se myšlenku, že elektřina je rychlejší než zvuk. Mimo tento experiment Watson provedl i mnoho dalších. Jako první si uvědomoval, že pro elektrický tok je potřeba mít obvod uzavřený a že k uzavření jde využít i Zemi, neboli uzemnění.

Zdroj: Philosophical Transactions [online]. 1683-1775. Svazek 45 (1748) [cit. 2022-11-22]. Dostupné z:https://www.jstor.org/stable/104518?seq=8

Pierre Charles Le Monnier

Národnost: francouzská
Narození: 23.11.1715 (Paříž, Francie)
Úmrtí: 3.4.1799 (Bayeux, Francie)
Vědecký přínos: zkoumání elektřiny a blesků

Le Monnier proslul svými elektrickými experimenty. Jako první pozoroval, že blesky nevyžadují bouřlivé počasí a dokázal jejich elektrickou povahu. Zkoumal rychlost elektrického proudění a konstatoval, že je určitě mnohonásobně rychlejší než rychlost zvuku. Podílel se i na prvních bleskosvodech a přispěl do Dideroty Encyklopedie.

Zdroj: Pierre Charles Le Monnier. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Pierre_Charles_Le_Monnier

Franz Maria Ulrich Theodosius Aepinus

Národnost: německá
Narození: 13.12.1724 (Rostock, Německo)
Úmrtí: 10.8.1802 (Tartu, Estonsko)
Vědecký přínos: elektromagnetická teorie

V době Franze Aepina již bylo známých mnoho zásadních objevů v elektromagnetismu, které vyšly z množství experimentů v 18. století. Často ale měly společné to, že nebyly matematicky popsané a vycházely pouze z pozorovaných úkazů. To právě ve svých dílech Aepinus jako zakladatel elektromagnetické teorie měnil. Jeho teoretické podklady daly v budoucnu vzniknout vynálezům jako kondenzátor nebo akcelerometr.

Zdroj: Franz Maria Ulrich Theodor Hoch Aepinus. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Franz-Maria-Ulrich-Theodor-Hoch-Aepinus

Stephen Gray

Národnost: anglická
Narození: prosinec 1666 (Canterbury, Anglie)
Úmrtí: 7.2.1736 (Londýn, Anglie)
Vědecký přínos: elektrické vodiče a izolanty

Přestože se Grayovi dostalo nejdříve pouze základního vzdělání, svou cestu k vědě si našel. Při vlastních experimentech si začal všímat zajímavých elektrostatických vlastností určitých materiálů, což ho vedlo k objevení vodivých a izolačních materiálů. Byl tak první, kdo kdy kontrolovaně vedl elektrický náboj mezi dvěma body. Bez elektrického vedení si dnešní svět nedokážeme představit, takže jeho místo na obraze je zcela jednoznačné.

Zdroj: Electromagnetism - Historical survey. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/science/electromagnetism/Historical-survey#ref152023

Franklinův dopis Královské společnosti

Datum: 8.6.1751
Místo: Londýn

Nalevo od samotného Benjamina Franklina je vyobrazeno předčítání jeho dopisu před Královskou společností v Londýně. Ve svém dopise popisuje své experimenty s kovovým drakem, kterým studoval atmosférické napětí. Jeho experiment se nesetkal s obecným pochopením, ale někteří francouzští vědci na něj navazovali. Elektrickou povahu blesku tak potvrdili i ve Francii a začalo rozšiřování hromosvodů. Toto ale nebyl jediný Franklinův dopis do Evropy. Například jen tři týdny poté popisuje v dopise Peteru Collinsonovi ochranu lodí před blesky a odpalování střelného prachu pomocí přibližujících se vodičů.

Zdroj: Benjamin Franklin letter to Peter Collinson - June 29, 1751. Revolutionary War and Beyond [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.revolutionary-war-and-beyond.com/benjamin-franklin-letter-to-peter-collinson-june-29-1751.html

Benjamin Franklin

Národnost: americká
Narození: 17.1.1706 (Boston, Massachusetts, USA)
Úmrtí: 17.4.1790 (Filadelfie, Pensylvánie, USA)
Vědecký přínos: studium blesků

Franklin studoval na literární škole, ale provázel ho zájem o vědu. Ve vědě se zajímal o elektřinu. Jako jeden z prvních považoval blesky jako jevy elektrické, nikoli ohnivé. Známý je jeho pokus s létajícím drakem s kovovou výstuží, kterým chytal elektrický náboj na obloze. Pro nás je známý ještě jako další vynálezce hromosvodu - první postavil 6 let po Prokopu Divišovi ale nezávisle na něm. Franklin je známý i ze svého politického působení v USA, kde se prosadil o dnešní demokratický systém.

Zdroj: Benjamin Franklin. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Benjamin-Franklin

Jacques de Romas

Národnost: francouzská
Narození: 13.10.1713 (Francie)
Úmrtí: 21.1.1776 (Francie)
Vědecký přínos: studium blesků

Romas se zajímal a nejčastější vědní obory 18. století. Studuje mechaniku a navigaci, ale největšího úspěchu dosáhne s elektřinou. Podniká experimenty podobné těm od Banjamina Franklina a vysílá k oblakům draka s kovovým drátem.

Zdroj: Jacques de Romas. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Jacques_de_Romas

Thomas-François Dalibard

Národnost: francouzská
Narození: 1709 (Crannes-en-Champagne, Francie)
Úmrtí: 1778 (Francie)
Vědecký přínos: botanika, studium blesků

V první části kariéry se věnoval hlavně botanice, kde jako první Francouz přijal moderní botanickou klasifikaci využívající dělání na druhy, rody, čeledě atd. V dalších pracech navazuje na Benjamina Franklina. Překládá jeho díla do francouzštiny a reprodukuje jeho experimenty, čímž pomůže k rozšíření hromosvodu ve Francii.

Zdroj: Thomas-François Dalibard. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas-Fran%C3%A7ois_Dalibard

Delor

Národnost: francouzská
Narození: 1. polovina 18. století (Francie)
Úmrtí: 2. polovina 18. století (Francie)
Vědecký přínos: studium blesků

O Delorovi toho víme málo. Ve své autobiografii ho zmiňuje Benjamin Franklin jakožto spolupracovníka Dalibarda při experimentech s hromosvody ve Francii.

Zdroj: Autobiography of Benjamin Franklin [online]. 2006 [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.gutenberg.org/files/20203/20203-h/20203-h.htm

Romův experiment s kovovým drakem

Datum: 7.6.1753
Místo: Nérac, Francie

Nejznámější Romův experiment s kovovým drakem se znázorněn i přímo na obrazu. Tímto experimentem zřejmě o něco více proslul americký vědec Benjamin Franklin, ale oba tento experiment provedli nezávisle.

Zdroj: G. Berger, "Jacques de Romas and his experiments on the electric nature of lightning," 2011 7th Asia-Pacific International Conference on Lightning, 2011, pp. 1-7, doi: 10.1109/APL.2011.6110238. [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://ieeexplore.ieee.org/abstract/document/6110238

Pozadí se zemědělskou tématikou

Zemědělská tématika se v Dufyho dílech objevuje od začátku jeho tvorby. V La Fée Électricité tím zdůrazňuje propojení nejmodernějšího vývoje v technice a tradičních základů lidské obživy. Mezi obilnými lány najdeme mnoho vyobrazení z venkovského života - práce na poli, nakládání vozíků, nebo nakování koně.

Luigi Galvani

Národnost: italská
Narození: 9. září 1737 (Bologna)
Úmrtí: 4. prosince 1798 (Bologna)
Vědecký přínos: biologie

Luigi Galvani byl italský lékař a fyzik. Narodil se a celý svůj život prožil v italské Boloni, kde také zemřel. Proslavil se hlavně svými pokusy s živočišnou elektřinou. Byl úspěšným lékařem a od roku 1762 působil na této univerzitě jako profesor lékařství. Galvani byl průkopníkem moderního porodnictví. Byl prvním fyziologem, který zkoumal elektrické jevy při pohybech svalů. V roce 1771 objevil, že svaly mrtvých žab se po zásahu jiskry statické elektřiny stahují. Je po něm pojmenován měsíční kráter Galvani.

Zdroj: Luigi Galvani. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Luigi-Galvani

Alessandro Giuseppe Antonio Anastasio Volta

Národnost: italská
Narození: 18. února 1745 (Como)
Úmrtí: 5. března 1827 (Como)
Vědecký přínos: elektrický článek

Alessandro Giuseppe Antonio Anastasio Volta byl italský fyzik proslulý svými objevy v oboru elektřiny. Objevil například třecí elektřinu, vynalezl Voltův elektrický článek nebo zdokonalil kondenzátor.

Zdroj: Alessandro Volta. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Alessandro-Volta

Georg Simon Ohm

Národnost: německá
Narození: 16. března 1789 (Erlangen)
Úmrtí: 6. července 1854 (Mnichov)
Vědecký přínos: Ohmův zákon

Georg Simon Ohm se živil jako učitel matematiky a poté i fyziky. Zabýval se výzkumem elektřiny. V roce 1827 formuloval zákon, podle něhož je proud procházející obvodem přímo úměrný elektrickému napětí.

Zdroj: Georg Ohm. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Georg-Ohm

Claude Pouillet

Národnost: francouzská
Narození: 16. února 1790 (Cusance)
Úmrtí: 14. června 1868 (Paříž)
Vědecký přínos: Pouilletův efekt, Pouilletův zákon

Claude Pouillet byl francouzský učitel fyziky a vědec, který v roce 1822 objevil po něm pojmenovaný Pouilletův efekt. Dále publikoval studie o optice, elektřině, magnetismu, meteorologii a fotografiích.

Zdroj: Claude Pouillet. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Claude_Pouillet

Felix Savart

Národnost: francouzská
Narození: 30. června 1791
Úmrtí: 16. března 1841
Vědecký přínos: Biotův-Savartův zákon

Félix Savart byl fyzik, známý především pro Biotův–Savartův zákon elektromagnetismu, který objevil spolu se svým kolegou Jeanem-Baptistem Biotem. Jeho hlavní oblast výzkumu byla akustika a studium vibračních těles. Zvláště se zajímal o housle, což ho vedlo k vytvoření experimentálního lichoběžníkového modelu. Jmenuje se po něm savart, jednotka měření pro hudební intervaly, a Savartovo kolo, zařízení, které používal při vyšetřování rozsahu lidského sluchu.

Zdroj: Félix Savart. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/F%C3%A9lix_Savart

Joseph Fourier

Národnost: francouzská
Narození: 21. března 1768 (Auxerre)
Úmrtí: 16. května 1830 (Paříž)
Vědecký přínos: Fourierův zákon

Jean Baptiste Joseph Fourier byl francouzský matematik a fyzik, který se nejvíce proslavil zkoumáním Fourierových řad, z nichž se posléze vyvinula Fourierova a harmonická analýza, a jejich aplikací na problém vedení tepla. Rovněž Fourierova transformace byla nazvána na jeho počest. Je všeobecně považován za objevitele skleníkového efektu. Fourier je jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.

Zdroj: Joseph Fourier. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Joseph-Baron-Fourier

Denis Papin

Národnost: francouzská
Narození: 22. srpna 1647
Úmrtí: 22. srpna 1713
Vědecký přínos: Papinův hrnec

Denis Papin byl francouzský matematik, fyzik a vynálezce, který se zabýval využitím síly páry a vakua. Kromě Papinova hrnce popsal také princip nízkotlakého parního stroje (1690), postavil ponorný člun (1692), odstředivé čerpadlo (1698). Roku 1698 také postavil první parní čerpadlo na řece Fuldě, další sestavil v roce 1706 v Anglii. Na jeho myšlenky navázali Thomas Savery a Thomas Newcomen konstrukcí prvních parních strojů.

Zdroj: Denis Papin. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Denis-Papin

Joseph Priestley

Národnost: anglická
Narození: 24. března 1733
Úmrtí: 6. února 1804
Vědecký přínos: Popis fotosyntézy

Joseph Priestley byl anglický chemik, filozof, duchovní a pedagog. Chemii měl pouze jako koníčka, přesto v ní dosáhl největších úspěchů: objevil kyslík, dusík a řadu jiných prvků a látek jako kyselina siřičitá, čpavek, oxid dusný, fluor, chlorovodík. Jako první popsal fotosyntézu. Je též vynálezcem sodovky či gumy na mazání.

Zdroj: Joseph Priestley. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Joseph-Priestley

Henry Cavendish

Národnost: britská
Narození: 10. října 1731
Úmrtí: 24. února 1810
Vědecký přínos: Objev vodíku

Pocházel z významného šlechtického rodu Cavendishů, patřil k linii vévodů z Devonshire a byl synem lorda Charlese Cavendishe (1704–1783), dlouholetého poslance Dolní sněmovny a vědce. Henry Cavendish studoval v letech 1749 až 1754 na univerzitě v Cambridge, avšak nezískal univerzitní diplom. Ve studiu přírodních věd mohl pokračovat díky velkému dědictví; během jeho života byla však publikována jen malá část jeho prací. Cavendish je všeobecně označován za objevitele vodíku, neboť v roce 1766 publikoval článek „On Factitious Airs“ („O umělých plynech“), v němž popsal hustotu „zápalného plynu“, z něhož spalováním vzniká voda. Jeho experiment později zopakoval Antoine Lavoisier, který vodíku dal jméno.

Zdroj: Henry Cavendish. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Henry-Cavendish

James Watt

Národnost: britská
Narození: 19. ledna 1736
Úmrtí: 25 srpna 1819
Vědecký přínos: Vylepšení parního stroje

James Watt byl skotský vynálezce, mechanik, fyzik a matematik, jehož vylepšení parního stroje se stalo ve Velké Británii a dalších zemích základem následující průmyslové revoluce. Později vynalezl ještě výkonnější dvojčinný parní stroj. Po Wattovi je v Mezinárodní soustavě jednotek pojmenována jednotka výkonu – watt.

Watt si uvědomil, že při nutném opakovaném ohřívání stávajícího parního stroje se plýtvalo velkým množstvím energie – v roce 1769 proto vytvořil samostatný kondenzátor umístěný mimo válec, čímž zvýšil účinnost nového typu stroje. V roce 1775 začal spolupracovat s Matthewem Boultonem a založil s ním společnost Boulton & Watt. Tento podnik se nakonec dokázal prosadit a Watt díky němu nabyl značného bohatství.

Ustanovil fyzikální veličinu práce a zavedl jednotku koňská síla, dále vynalezl například odstředivý regulátor či kopírovací stroj.

Zdroj: James Watt. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/James-Watt

James Prescott Joule

Národnost: britská
Narození: 24. prosince 1818
Úmrtí: 11. října 1889
Vědecký přínos: Jouleův zákon

James Prescott Joule byl anglický fyzik. Studoval povahu tepla a objevil její vztah k mechanické práci a energii. To vedlo k teorii zachování energie (První zákon termodynamiky). Spolupracoval s Williamem Thomsonem na vytvoření absolutní teplotní stupnice, provedl pozorování magnetostrikce a našel vztah nyní nazývaný Jouleův zákon.

Zdroj: James Prescott Joule. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/James-Prescott-Joule

François Arago

Národnost: britská
Narození: 26. února 1786
Úmrtí 2. října 1853
Vědecký přínos: přínos magnetismu

François Jean Dominique Arago byl francouzský matematik, fyzik, astronom a politik. V roce 1820 zjistil, že elektrický proud usměrňuje nezmagnetizované kovové piliny do kruhu okolo drátu. Objevil princip produkce magnetismu pomocí cylindricky stočeného měděného elektrického vodiče.

Zdroj: François Arago. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Francois-Arago

Rudolf Clausius

Národnost: německá
Narození: 2. ledna 1822
Úmrtí: 24. srpna 1888
Vědecký přínos: termodynamika

Rudolf Julius Emanuel Clausius, byl německý fyzik a matematik, který je považován za zakladatele termodynamiky. Na základě prací Jouleových a Carnotových formuloval pojem entropie (roku 1865) a princip jejího růstu, který je základem druhé věty termodynamiky.

Zdroj: Rudolf Clausius. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Rudolf-Clausius

Benoît Paul Émile Clapeyron

Národnost: francouzská
Narození: 26. ledna 1799
Úmrtí: 28. ledna 1864
Vědecký přínos: mechanika

Émile Clapeyron byl výborný teoretik i konstruktér. V mechanice vytvořil teorii spojitého trámu, teorii kleneb, novou mechanickou teorii tepla a teorii pružných per. První tři teoretické práce zásadně ovlivnily stavbu mostů, teorie pružných per konstrukci lokomotiv a železničních vagonů. Přispěl i k rozvoji matematiky, ceněna byla zejména jeho práce z roku 1834 o Carnotově větě Mémoire sur la puissance motrice de la chaleur (Pojednání o hybných silách tepla), kde v grafu zobrazil cyklus popsaný Carnotem. Jeho dílem je vyjádření stavové rovnice ideálního plynu v dnešní podobě, která nese jeho jméno Clapeyronova rovnice.

Zdroj: Benoît Paul Émile Clapeyron. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Beno%C3%AEt_Paul_%C3%89mile_Clapeyron

Pozadí

Nad osobnostmi je možné spatřit jeden z prvních designů prvních elektrických vedení. Dále je možné vidět vlak tažený parní lokomotivou což je další vynález těchto století a průmyslové revoluce, v pozadí lze poté spatřit továrny, vodárenské věže a industriální čtvrti, které opět mají symbolizovat počátek průmyslové revoluce. V samotném vršku obrazu je možné spatřit pobřeží a moře a s tím spojené lodě, které také v této době zažily výrazný pokrok právě díky vynálezu parního stroje.

Uprostřed obrazu lze poté spatřit francouzskou vlajku, která symbolizuje nejen národnost, ze které malíř pochází, ale také francouzskou elektrárenskou společnost, která si obraz objednala, ale především Francii jako takovou, která byla jedním z předních států, které se podílely na začátcích průmyslové revoluce.

Thomas Johann Seebeck

Národnost: německá
Narození: 9. dubna 1770
Úmrtí: 10. prosince 1831
Vědecký přínos: fyzika, termoelektrický jev

Thomas Johann Seebeck studoval medicínu v Berlíně a na univerzitě v Göttingenu , kde v roce 1802 získal titul MD. Lékařskou praxi však opustil pro vědecký výzkum. Byl vybrán jako člen Berlínské akademie a získal výroční cenu akademie za výzkum polarizace v namáhaném skle. V četných experimentech magnetizace různých kovů pozoroval anomální reakci zmagnetizovaného rozžhaveného železa, která nakonec vyústila v jev nyní známý jako hystereze. Pokračující experimenty s různými kovovými páry a různými vodiči odhalily, že bylo možné umístit mnoho vodivých materiálů do termoelektrické série.
Jeho nejvýznamnějším přínosem však bylo Seebeckův efekt . Zjistil, že pokud byl měděný pásek spojen s pásem bismutu a vytvořil se uzavřený okruh , zahřívání jednoho spoje vyvolalo proud elektřiny , který protékal obvodem tak dlouho, dokud existoval rozdíl teplot. To platilo pro jakýkoli pár kovů a jeho původní experiment odhalil, že pouhé držení jednoho spoje rukou stačilo k vytvoření měřitelného proudu.

Thomas Johann Seebeck. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-30]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Thomas-Johann-Seebeck

Julius Robert von Mayer

Národnost: německá
Narození: 25. listopadu 1814
Úmrtí: 20. března 1878
Vědecký přínos: fyzika, Mayerův vztah

Julius Robert von Mayer jako první formuloval zákon zachování energie, zabýval se proměnami energie a stanovil tepelný ekvivalent mechanické energie. Popsal proces probíhající v živých organismech (dnes známý jako oxidace) jako primární zdroj energie všech organismů.

Julius von Mayer. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-30]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Julius_von_Mayer

Hans Christian Orsted

Národnost: dánská
Narození: 14. srpna 1777
Úmrtí: 9. března 1851
Vědecký přínos: fyzika, Oerstetův zákon

Hans Christian Orsted byl dánský fyzik a chemik, který objevil, že elektrický proud v drátu může vychýlit magnetizovanou střelku kompasu , jev. jehož význam byl rychle rozpoznán a který inspiroval vývoj elektromagnetické teorie. V roce 1806 se Ørsted stal profesorem na univerzitě v Kodani, kde se jeho první fyzikální výzkumy zabývaly elektrickými proudy a akustikou . Během večerní přednášky v dubnu 1820 Ørsted objevil, že magnetická jehla se vyrovnává kolmo k drátu vedoucímu proud, což je definitivní experimentální důkaz vztahu mezi elektřinou a magnetismem.

Zdroj: Hans Christian Ørsted. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-30]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Hans-Christian-Orsted

Nicolas Leonard Sadi Carnot

Národnost: francouzská
Narození: 1. června 1796
Úmrtí: 24. srpna 1832
Vědecký přínos: fyzika, Carnotův cyklus

Sadi vstoupil v roce 1812 na École Polytechnique , instituci poskytující výjimečně dobré vzdělání s fakultou slavných vědců, kteří si byli vědomi nejnovějšího vývoje ve fyzice a chemii, které založili na přísné matematice. Viděl, že v parním stroji vzniká hnací síla, když teplo „klesá“ z vyšší teploty kotle na nižší teplotu kondenzátoru, stejně jako voda, když klesá, dodává energii vodnímu kolu. Pracoval v rámci kalorické teorie tepla za předpokladu, že teplo byl plyn, který nemohl být vytvořen ani zničen. Ačkoli předpoklad byl nesprávný a sám Carnot o tom pochyboval už při psaní, mnoho z jeho výsledků však bylo pravdivých, zejména předpověď , že účinnost idealizovaného motoru závisí pouze na teplotě jeho nejteplejších a nejchladnějších částí, nikoli na látce, která pohání mechanismus. Ačkoli byla práce formálně předložena Akademii věd a dostala vynikající recenzi v tisku, byla zcela ignorována až do roku 1834, kdy Émile Clapeyron, železniční inženýr, citoval a rozšířil Carnotovy výsledky. Toto zpoždění v rozpoznání může způsobit několik faktorů; počet vytištěných výtisků byl omezený a šíření vědecké literatury bylo pomalé a stěží se očekávalo, že takové dílo přijde z Francie, když se vedení v parní technologii po celé století soustředilo na Anglii.

Zdroj: Sadi Carnot. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-30]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Sadi-Carnot-French-scientist

Charles Algernon Parsons

Národnost: anglická
Narození: 13. června 1854 (Londýn, Anglie)
Úmrtí: 11. února 1931
Vědecký přínos: redukční převod, protiskluzové řetězy na pneumatiky automobilů

Vystudoval strojní inženýrství v Dublinu a pak matematiku na St. John’s v Cambridge (1877). V roce 1884 vynalezl a patentoval přetlakovou parní turbínu, kterou později doplnil redukční převodovkou k pohonu pomaloběžného hřídele lodní vrtule a instaloval ji v roce 1894 na parolodi Turbinia, která vytvořila několik v té době platných rychlostních rekordů (34 1/2 uzlu). Parsonsovy turbíny byly poté instalovány jako pohonné jednotky nových lodí Královského námořnictva a zajistily mu na dlouhou dobu totální převahu. Později byly montovány i do civilních lodí. Vynalezl též mechanický redukční převod, který při umístění mezi turbínu a lodní šroub výrazně zlepšil účinnost obou. K velmi praktickým vynálezům patřily protiskluzové řetězy na pneumatiky automobilů. Postupně si na své konto připsal 300 patentů.

Zdroj: Sir Charles Algernon Parsons. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Charles-Algernon-Parsons

Josiah Willard Gibbs

Národnost: americká
Narození: 11. února 1839 (New Haven, USA)
Úmrtí: 28. dubna 1903
Vědecký přínos: gibbsův zákon fází pro fyzikální systémy, Gibbsova volná energie, Gibbsův paradox, Gibbsovo rozdělení, převedení Maxwellových rovnic do vektorové podoby

V počátcích své dráhy ho lákal především praktický výzkum, jak bylo pro americké vědce jeho doby typické. Roku roce 1866 například zdokonalil brzdu pro železniční vagony. Po roce 1873 se vrhl na teorii a zejména termodynamiku. Nalezl nové grafické metody znázornění analytických vztahů mezi dvojicemi základních stavových veličin. Formuloval Gibbsův zákon fází pro fyzikální systémy. Definoval tzv. Gibbsovu volnou energii (též volnou entalpii), posléze Gibbsův paradox, Gibbsovo rozdělení atp. Krom termodynamiky se věnoval i teorii kapilarity. Nezávisle na Oliveru Heavisideovi rozvinul vektorovou analýzu. Do vektorové podoby pak převedl Maxwellovy rovnice. Za jeho vrcholné díl je považována publikace Elementary principles in statistical mechanics. Albert Einstein jej označil za největší mysl americké historie.

Zdroj: J. Willard Gibbs. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/J-Willard-Gibbs

Auguste Rateau

Národnost: francouzská
Narození: 13. října 1863 (Royane, Francie)
Úmrtí: 13. ledna 1930
Vědecký přínos: čerpadla a ventilátory

Vyráběl ventilátory pro doly, dmychadla pro ocelárny, vodní čerpadla a parní turbíny pro lodě. Za tímto účelem vytvořil v Paříži konstrukční kancelář a v roce 1903 Société pour l'exploitation des appareils Rateau , která se v roce 1917 přestěhovala do La Courneuve , kde o dva roky později otevřel továrnu . Společnost byla od té doby integrována do společnosti Alstom a prostory La Courneuve jsou stále provozovány společností GE Power Service . Tento subjekt zajišťuje údržbu lopatkových strojů, turbočerpadla a turbokompresorů instalované v jaderných, tepelných a průmyslových areálech ve Francii a v některých částech světa.

Zdroj: Auguste Rateau. Les Annales des Mines [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.annales.org/archives/x/rateau3.html

Marc Seguin

Národnost: francouzská
Narození: 20. dubna 1786 (Annonay, Francie)
Úmrtí: 24. února 1875
Vědecký přínos: žáruvzdorný kotel

Marc Seguin byl francouzský konstruktér a podnikatel. Je jedním ze 72 jmen na Eiffelově věži. V roce 1825 postavil první visutý most v kontinentální Evropě, který vedl z Tournon-sur-Rhône do Tain-l'Hermitage. Společně se svými bratry postavil železnici ze Saint-Étienne do Lyonu a vyráběl parní lokomotivy, vybavené žárotrubným kotlem podle jeho vlastního vynálezu, kterým dosáhl zvětšení výhřevné plochy.

Zdroj: Marc Séguin, the Elder. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Marc-Seguin-the-Elder

Joseph Henry

Národnost: americká
Narození: 17. prosince 1797 (Albana, USA)
Úmrtí: 13. května 1878
Vědecký přínos: elektromagnety, objevení elektromagnetické indukce, elektrický motor

Joseph Henry se věnoval především elektřině a magnetismu. Jako první sestrojil výkonné podkovovité elektromagnety s nosností více než jedna tuna. Úspěchu dosáhl díky tomu, že neizoloval tělo magnetu, ale naopak vinutí, čímž se podstatně zesílily elektromagnetické efekty. Joseph Henry jako první objevil elektromagnetickou indukci, ale Michael Faraday ji publikoval dříve. Kromě toho přišel v roce 1832 se samoindukcí, zkonstruoval elektrický motor, vynalezl elektromagnetické relé, zjistil, že vybíjení kondenzátoru má kmitavý charakter, několik roků před Morsem sestrojil telegraf, který používal k přenosu meteorologických údajů.

Zdroj: Joseph Henry. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Joseph-Henry

Michael Faraday

Národnost: anglická
Narození: 22. září 1791 (Newington, Anglie)
Úmrtí: 25. srpna 1867
Vědecký přínos: objevení elektromagnetické indukce

Během svých pokusů v roce 1821 zjistil, že elektrický proud procházející vodičem může vyvolat magnetické pole. Faraday objevil elektromagnetickou indukci a dokázal, že elektřina a magnetismus jsou pouze dva různé projevy jediného jevu – elektromagnetismu. Ve 40. letech 19. století vytvořil teorii elektromagnetických polí založenou na zcela novém pojmu elektrických a magnetických siločar. O dvacet let později Faradayovy myšlenky rozvinul a matematicky formuloval Skot James Maxwell, když sestavil slavné Maxwellovy rovnice pro popis elektromagnetického pole. Ačkoli máme Faradaye spojeného především s elektřinou a magnetismem, stojí i za objevy z oboru chemie. Kromě objevů různých chemických sloučenin zjistil např. v roce 1820, že stlačený amoniak (NH3) v kapalném stavu, pokud je postupně vypouštěn, dokáže odebírat z okolí teplo, tj. prostředí ochlazovat. Stal se objevitelem principu moderní klimatizace.

Zdroj: Michael Faraday summary. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/summary/Michael-Faraday

Léon Foucault

Národnost: francouzská
Narození: 18. září 1819 (Paříž, Francie)
Úmrtí: 11. února 1868
Vědecký přínos: dokázání otáčení zeměkoule

Francouzský fyzik. Proslavil se mj. pokusem s tzv. Foucaultovým kyvadlem v pařížském Pantheonu, kterým ukázal, že Země je v důsledku své rotace neinerciální vztažná soustava. Dále se zabýval měřením rychlosti světla, vynalezl gyroskop a studoval tzv. vířivé proudy v kovech. Podařilo se mu vyvinout z obloukové lampy nejpoužívanější elektrický zdroj světla v tehdejší době. Roku 1855 byl oceněn Copleyho medailí. Je také jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.

Zdroj: Léon Foucault. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Leon-Foucault

Heinrich Friedrich Emil Lenz

Národnost: ruská
Narození: 12. února 1804
Úmrtí: 10. února 1865
Vědecký přínos: Lenzův zákon

Svou práci zaměřil na základní pojmy fyziky – zákon zachování energie a elektromagnetismus, přeměny energie v teplo a elektrochemii. Na své přednášce na petrohradské Akademii věd v roce 1833 uvedl výsledky svých zkoumání elektromagnetické indukce, které vešly ve známost jako Lenzův zákon (resp. Lenzovo pravidlo). Na jeho práci pak navázal i Franz Neumann, když v roce 1846 odvodil vztah pro indukovanou elektromagnetickou sílu, a Hermann Helmholtz tím, že v roce 1847 ověřil zákon zachování energie pro elektromagnetické jevy. Nezávisle na objevech Jamese Joulea Lenz také experimentálně stanovil tepelný účinek elektrického proudu. Proto se někdy tento vztah mezi vyvinutým teplem, odporem vodiče a proudem nazývá zákon Jouleův–Lenzův. V roce 1838 ověřil Peltierův jev na článku sestaveném z bismutu a antimonu – ochlazování jednoho a ohřátí druhého spoje dvou různých kovů, slitin nebo polovodičů, vede ke vzniku elektrického napětí. Významný je také Lenzův přínos pro elektrochemii, zejména stanovením dalších vlivů potenciálů elektrod na činnost galvanického článku, polarizaci elektrod apod.

Zdroje:
TESAŘÍK, B. 200 let od narození ruského fyzika H. F. E. Lenze. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, říjen 2004, roč. 14, č. 2, s. 125–126. ISSN 1210–1761.
Heinrich Lenz. Techmania Science Center [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: http://edu.techmania.cz/encyklopedie/vedec/1235/lenz

André Marie Ampére

Národnost: francouzská
Narození: 20. ledna 1775 (Bordeaux, Francie)
Úmrtí: 10. června 1836
Vědecký přínos: elektřina a magnetismus

André Marie Ampére byl především matematik, ale opravdovou proslulost mu přineslo bádání v oboru elektřiny a magnetizmu.Začátkem 20. let 19. století byl Ampére ovlivněn experimenty Hanse Christiana Oersteda. V roce 1820 André Marie Ampére zjistil, že solenoidní cívka, kterou protéká elektrický proud vyvolává magnetické účinky. Solenoidní cívka, kterou protéká elektrický proud, a která je volně zavěšená nad vodičem, se orientuje jako magnetka. Vyslovil názor, že i v permanentním magnetu vyvolává magnetické pole uzavřené proudy uvnitř magnetu.

Zdroj: André-Marie Ampère. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Andre-Marie-Ampere

Jean-Baptiste Biot

Národnost: francouzská
Narození: 21. dubna 1774 (Paříž, Francie)
Úmrtí: 21. dubna 1774
Vědecký přínos: elektřina, magnetismus a optika

Jean Biot byl doslova renesanční osobností fyziky. Zasáhl do řady oborů mezi nimž je třeba elektřina a optika, podílel se na stanovení velikosti metru, prováděl výzkumy během letu balonem. V roce 1820 se Biot podílel na odvození Biot–Savartova zákona, udávajícího intenzitu magnetického pole vzbuzeného vodičem, kterým protéká elektrický proud. Biot také studoval polarizaci a dvojlom světla. V roce 1815 pracoval s roztoky organických sloučenin, zpozoroval, že některé otáčejí rovinu polarizovaného světla ve směru hodinových ručiček a jiné zase naopak. Jako příčinu tohoto jevu navrhl různou stavbu molekul. V roce 1835 ukázal, že hydrolýzu cukru je možno pozorovat právě pomocí změn v otáčení roviny polarizovaného světla. Položil tak základy polarimetrie.

Zdroj: Jean-Baptiste Biot. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Jean-Baptiste-Biot

Augustin Jean Fresnel

Národnost: francouzská
Narození: 10. května 1788 (Broglia, Francie)
Úmrtí: 14. července 1827
Vědecký přínos: vynález fresnelovy čočky, dnes dioptrické

Fresnelovy objevy a matematické dedukce, vycházející z experimentálních výsledků Thomase Younga, vedly k rozšíření vlnové teorie světla na širokou skupinu optických jevů. Roku 1817 Young vyslovil domněnku, že světlo je vlnění, které má malou příčnou složku, avšak že podélná složka je dominantní. Fresnelovi se roku 1821 podařilo matematicky ukázat, že polarizaci lze vysvětlit pouze pokud světlo je úplně příčné, bez jakékoliv podélné složky. Společně s F. Aragem studoval zákony interference polarizovaných paprsků. Podařilo se mu také získat kruhově polarizované světlo s pomocí skleněného hranolu dnes známého pod jménem Fresnelův hranol. Nejvíce se Fresnel pravděpodobně proslavil jako vynálezce Fresnelovy čočky, poprvé používané v majácích v době, kdy pracoval jako francouzský zmocněnec pro majáky. Fresnelovy čočky se používají v mnoha různých aplikacích dodnes.

Zdroj: Augustin-Jean Fresnel. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Augustin-Jean-Fresnel

Johann Wolfgang von Goethe

Národnost: německá
Narození: 28. srpna 1749 (Frankfurt nad Mohanem, Německá)
Úmrtí: 22. března 1832
Vědecký přínos: žádný

Johann Wolfgang Goethe byl německý básník, prozaik, dramatik a politik. Goethovým hlavním neliterárním koníčkem se však staly barvy. Goethe věnoval mnoho úsilí práci teorie, která měla popsat lidské vnímání barvy a polemizovat s Isaacem Newtonem. I když je oceňována přesnost Goethových pozorování, u jeho teorie barev se nepodařilo prokázat prediktivní platnost a není považována za vědeckou teorii, ale spíše za fenomenologii.
Fyzikové tedy dílo přijali chladně až odmítavě. Proč? Zjednodušeně řečeno, zatímco podle všeobecně uznávané Newtonovy teorie je bílé světlo složeninou mnoha barev a hranol je jen prostředkem k jejímu rozložení, Goethe tvrdil, že hranol coby „zakalené médium" barvu sám vytváří jako specifickou směs světla a tmy. Podle Newtona jsou si barvy ve spektru rovnocenné, podle Goetha existují dvě barvy „první a nejjednodušší“ (modrá a žlutá), tři hlavní (ještě červená) a tři vedlejší (oranžová, zelená a fialová).
Goethe byl přesvědčen, že stejně jako mezi tóny v hudbě i mezi barvami existují harmonie a stanovil její pravidla, takže některé barvy se k sobě „hodí“, jiné ne.

Zdroje:
Johann Wolfgang von Goethe. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Johann-Wolfgang-von-Goethe
Duhová anabáze: Cesta barev do fyziky a psychiky. Vesmír [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://vesmir.cz/cz/on-line-clanky/2019/02/duhova-anabaze-cesta-barev-do-fyziky-psychiky.html

George Stephenson

Národnost: anglická
Narození: 9. června 1781 (Wylam, Anglie)
Úmrtí: 12. srpen 1848
Vědecký přínos: konstruktér lokomotivy a železničních tratí

V roce 1812 získal Stephenson místo jako hlavní strojmistr uhelných dolů v Killingworthu. Hlavním problémem byla doprava uhlí do města. Stephenson se nabídl, že problém vyřeší. Zkonstruoval lokomotivu a té první dal jméno Mylord. Zdokonalil její spalování – vedl páru z válce přímo do komína, tím získal lepší tah, lepší spalování a rychlejší vznik vodních par. Druhou lokomotivu zkonstruoval v roce 1815 a pojmenoval ji po pruském generálu Blücherovi. I tady provedl pár dalších zlepšení – použil hladká kola, spojil je vodorovnou tyčkou. Na tuto lokomotivu obdržel 28. února 1815 patent.
Pochopil, že postavit prototyp nestačí, a tak se pustil nejen do konstrukce další lokomotivy, ale i stavby železnice. Do té doby se kladly koleje na hrubý, neupravený terén, teprve Stephenson začal budovat železniční svršek a ukládat koleje na pražce. K výrobě kolejí použil kujné železo místo litiny.
V říjnu 1829 vyhrál se svou lokomotivou Rocket závod na trati mezi Manchesterem a Liverpoolem, kde stanovil i nový světový rekord rychlosti lokomotivy – 56 km/h. O rok později už v Liverpoolu stálo osm Stephensonových lokomotiv připravených na každodenní službu. Železnice přepravila neočekávaně velkou spoustu lidí, katastrofické předpovědi se nevyplnily a podnikatelům přinášela ročně čistý zisk. Stephenson se stal uznávaným a vyhledávaným inženýrem při stavbě dalších tratí.

Zdroje:
George Stephenson. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/George-Stephenson
George Stephenson. Techmania Science Center [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: http://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/vedec/1325/stephenson

Olympus

Na nebesky modrém pozadí Dufy seřadil devět olympských bohů v grisaille. Jeho inspirace pocházela ze štítu Parthenonu, chrámu zasvěceného Athéně, který vytesal Phidias a postavil Perikles „Olympionik“. Dufy přepracoval kresby Jacquese Carreyho z roku 1674 rekonstruující štít Parthenonu, jehož některé sochy jsou dodnes k vidění v Britském muzeu, které umělec navštívil během svých pobytů v Londýně v letech 1930, 1932 a 1934. Dufy byl vědeckým umělcem, který neskrýval svůj obdiv ke klasice, ať už to bylo starověké sochařství nebo francouzské klasické umění, jako Poussin a Claude Lorrain.
Zleva doprava poznáváme Dionýsa sedícího, držícího pohár a thyrsus a na hlavě korunu z vinných listů; Apollo a jeho lyra; a Athéna měla na hlavě helmu a držela své kopí se štítem u jeho paty. Uprostřed nad bleskem trůní Zeus, jeho žezlo v levé ruce. Pro model pro Dia Dufy šel do kopie Jupiter Verospi ve Vatikánu. Po Diově pravici má Hera diadém, zatímco Afrodita stojí vzpřímeně a polonahá. Pro Afroditu se Dufy neinspiroval Parthenonem, ale sochou v Louvru, Venuší z Arles. Na druhém konci stojí Ares, syn Dia a Héry, s helmou a ozbrojený vedle Afrodity.
Dále vpravo Poseidon nafukuje plachtu nataženou mezi rukama, čímž zachycuje sílu větru. Zde se Dufy nechal inspirovat Lebrunovým triumfem ve vodách v galerii Apollo ve Versailles.
Na opačné straně, jako by se vznášel v éteru, má Hermes se svým petasem a svými okřídlenými kotníky v jedné ruce caduceus a ve druhé roh hojnosti zrozený z elektřiny, kterou se chystá rozšířit po celém světě. Zdálo by se, že Dufyho inspirací zde byla váza s červenou postavou v Louvru. Hermes je také spojovacím článkem mezi Olympem a pozemským světem. Část jeho těla je stejně jako u ostatních bohů v grisaille, zatímco druhá, průhledná polovina je bíle lemována na způsob černofigurových váz.
Vpravo, uprostřed mraků, kouře a jisker, se vynořuje busta, kterou někteří historikové umění viděli jako Perikla, který nemá žádný skutečný důvod tu být. Jiní jej identifikovali jako Lucretia, latinského autora De Rerum Natura. Právě Vulkán, bůh ohně a železa, je zastoupen vedle žhnoucích vysokých pecí.
Muzea a klasické starověké umění sloužily jako zdroje pro obnovu Olympu. Stejně jako klasičtí malíři, které obdivoval, i Dufy ve své kresbě ukazuje jistotu a lehkost doteku spolu se skutečnou dovedností ve ztvárnění starověkých drapérií.
Dufy nakonec vložil pouze devět těchto postav, zatímco jeho předběžné kresby také počítaly s Héfaistem. Podobně zjednodušil reprezentaci bohů odstraněním určitých atributů, jako je orel u Diových nohou. Stejně jako u učenců vytvořil četné kresby postav, nejprve nahých, poté oblečených.

Zdroj: Virtuální prohlídka. Musée d'Art Moderne de Paris [online] [cit. 2022-10-17]. Dostupné z: https://fee.mam.paris.fr/virtual-visit/?lang=en

The little blue man

Na základně turbín elektrárny Arrighi ve Vitry-sur-Seine, která byla uvedena do provozu v roce 1932 a byla ve své době nejvýkonnější a nejmodernější ve Francii, zjevně velí muž v modré kombinéze a čepici, navzdory jeho malé velikosti, podtržené stroji. V náčrtu Ducha tam Dufy vložil svůj podpis. Je to druh autoportrétu umělce? Není umělec dirigentem tohoto velkého stroje? Nebo je to diskrétní pocta dělníkovi a světu práce?

Zdroj: Virtuální prohlídka. Musée d'Art Moderne de Paris [online] [cit. 2022-10-17]. Dostupné z: https://fee.mam.paris.fr/virtual-visit/?lang=en

The Vitry-sur-Seine power plant

Poté, co ji navštívil v roce 1936, Dufy vymaloval místnost s turbínami tepelné elektrárny Arrighi ve Vitry-sur-Seine.
Elektrárna byla uvedena do provozu v roce 1932 a nese jméno dohlížejícího inženýra Jeana Antoina Arrighiho, který předčasně zemřel. Architektem byl Georges-Henri Pingusson (1894–1978), který s Robertem Mallet-Stevensem postavil v roce 1937 Palác světla, kde byl poprvé vystaven Duch elektřiny. Tři obrovská okna a majestátní sál, kde Dufy zvýrazňoval obrysy turbogenerátorů v bílé barvě jsou rozpoznatelné.

Zdroj: Virtuální prohlídka. Musée d'Art Moderne de Paris [online] [cit. 2022-10-17]. Dostupné z: https://fee.mam.paris.fr/virtual-visit/?lang=en

Galileo Ferraris

Národnost: Sardinské království (od roku 1861 součást Itálie)
Narození: 31. října 1847 (Livorno Ferraris, dnešní Itálie)
Úmrtí: 7. února 1897 (Turín, Itálie)
Vědecký přínos: Asynchronní motor

Galileo Ferraris byl italský fyzik, elektrotechnik, jeden z průkopníků systémů přenosu elektrické energie a vynálezce třífázového indukčního motoru. Posledního zmíněného dokázal spojením vynálezů Grammova dynama a Gaulardova transformátoru. Jeho stroj byl prvním strojem, který se otáčel pomocí pečlivě umístěných elektromagnetů, schopných vytvářet účinný rotační pohyb s proměnným proudem. Ferraris tak vynalezl asynchronní stroj, první elektromotor na střídavý proud. Mechanické využití proudu se nyní mohlo rozběhnout; před Ferrarim se střídavý proud, který se mnohem snáze dopravoval na velké vzdálenosti než stejnosměrný, používal pouze k osvětlení. Ferraris však považoval svůj objev za mnohem větší intelektuální než materiální hodnotu a nenechal si ho patentovat. Patent nakonec získal Nikola Tesla, který stroj uvedl na trh.

Zdroj: Galileo Ferraris. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Galileo-Ferraris

Lucien Gaulard

Národnost: Francie
Narození: 16. července 1850 (Paříž, Francie)
Úmrtí: 26. listopadu 1888 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: Transformátor

Koncem roku 1881 našel Lucien Gaulard v Londýně nového sponzora v osobě Johna Dixona Gibbse a 18. října oba zveřejnili patent na tvar elektrických vodičů. V tomto patentu doporučili použití dutých trubkových vodičů, přičemž převzali teorii Denise Poissona, že elektřina se šíří pouze na povrchu vodičů. Tento jev byl následně ověřen zavedením frekvenčně závislého skin efektu. Ve spolupráci s Angličanem Johnem Dixonem Gibbsem získal Gaulard finanční podporu na rozvinutí myšlenky, kterou měl v roce 1882 v reakci na Deprezovu demonstraci: využít střídavý proud k přenosu elektřiny. V roce 1883 proto v Londýně vyvinul svůj "sekundární generátor" neboli transformátor. Úspěch, který přinesl snadnou přepravu elektřiny, měl značný dopad na dnešní svět: Deprez a Gaulard se zasloužili o myšlenku vedení vysokého napětí, které spojuje elektrárny a domácnosti.

Zdroj: Lucien Gaulard. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Lucien_Gaulard

Jean Charles Athanase Peltier

Národnost: Francie
Narození: 22. února 1785 (Ham, Francie)
Úmrtí: 27. října 1845 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: Peltierův jev, elektrostatická indukce

Některé vlastnosti elektřiny zahrnují změny teploty, tzv. termoelektřinu. To je případ Peltierova jevu – objev, který tento původně hodinář učinil roku 1834. V roce 1834 učinil objev, který ho proslavil: Peltierův jev. Pozoroval, že průchod proudu v bimetalovém obvodu způsobuje zahřívání jednoho kovu a ochlazování druhého: jednalo se o termoelektrický jev. Peltierovy četné práce jsou z velké části věnovány atmosférické elektřině, vodním smrštím, kyanometrii a polarizaci světla oblohy, teplotě vody ve sférickém stavu a bodu varu ve velkých výškách. Peltier pak v roce 1840 objevil princip elektrostatické indukce: když se nabité těleso přiblíží k vodivému tělesu, vznikne elektrické pole, aniž by bylo nutné, aby se tělesa přímo dotýkala.

Zdroj: Jean-Charles-Athanase Peltier. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Jean-Charles-Athanase-Peltier

Heinrich Daniel Ruhmkorff

Národnost: Německo
Narození: 15. ledna 1803 (Hanover, Německo)
Úmrtí: 20. prosince 1877 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: Ruhmkorffova indukční cívka

Ruhmkorffova cívka byla poháněna elektromagnetickou indukcí a mohla produkovat vysokonapěťový proud. Ačkoli se Ruhmkorffovi často připisuje vynález indukční cívky, ve skutečnosti ji vynalezl Nicholas Callan v roce 1836. Ruhmkorffova první cívka, kterou si nechal patentovat v roce 1851, využívala dlouhé vinutí měděného drátu k dosažení jiskry o délce přibližně 50 mm. V roce 1857 svůj návrh zdokonalil a použil skleněnou izolaci a další inovace, které umožnily vyrábět jiskry dlouhé více než 30 cm. Ruhmkorff svůj model cívky několikrát vylepšil; nebyl sice používán ve velkém měřítku, ale pomoc, kterou poskytl ostatním vědcům své doby, nebyla zanedbatelná.

Zdroj: Heinrich Daniel Ruhmkorff. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Heinrich-Daniel-Ruhmkorff

Antonio Pacinotti

Národnost: Itálie
Narození: 17. června 1841 (Pisa, Itálie)
Úmrtí: 24. března 1912 (Pisa, Itálie)
Vědecký přínos: Pacinottiho prstenec

Vynález dynamoelektrického stroje, připisovaný belgickému elektrikáři Grammovi, využívá koncepci, kterou vymyslel italský fyzik, jehož jméno se příliš často zapomíná: Antonio Pacinotti. V roce 1859 vyvinul princip prstencové kotvy: zařízení, které navíjí elektrický vodič kolem rotujícího kovového prstence, což umožňuje výrobu proudu elektromagnetickou indukcí. Poté, co zhotovil pouze prototypy stejnosměrných strojů, byl to jeho současník Zenobe Gramme, který v roce 1876 vynález zdokonalil a vynalezl dynamo, přičemž princip Pacinottiho prstence objevil nezávisle na něm. Pacinotti se pak přihlásil k myšlence prstencové armatury.

Zdroj: Antonio Pacinotti. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Antonio_Pacinotti

Zénobe-Théophile Gramme

Národnost: Belgie
Narození: 4. dubna 1826 (Jehay-Bodegnée, Belgie)
Úmrtí: 20. ledna 1901 (Bois-Colombes, Francie)
Vědecký přínos: Grammovo dynamo

Gramme byl po celý život málo vzdělaný a pologramotný. Neměl žádné pevné představy o pravopisu nebo matematice, ale měl úžasnou intuici pro elektrotechniku. V roce 1869 zkonstruoval nový stroj: pomocí principu indukce, který objevil Faraday, dokázal přeměnit mechanickou energii na elektrickou. Nazval jej "sběrač elektřiny", ale jednalo se o koncepci dynamoelektrického stroje - "dynama" - původně vynalezeného Švédem Ányosem Jedlikem, jehož účinnost právě zlepšil. Poté, co sestrojil vylepšené dynamo, otevřel Gramme ve spolupráci s Hippolytem Fontainem továrnu na vývoj tohoto zařízení.

Zdroj: Zénobe-Théophile Gramme. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Zenobe-Theophile-Gramme

Sir Humphry Davy

Národnost: Anglie
Narození: 17. prosince 1778 (Penzance, Anglie)
Úmrtí: 29. května (Ženeva, Švýcarsko)
Vědecký přínos: Elektrický oblouk, Davyho lampa, objevy mnoha dosud neznámých chemických prvků a sloučenin

Davy měl zvláštní představu o chemii a rychle pochopil, že může izolovat prvky pomocí techniky elektrolýzy: separace sloučenin elektrickým výbojem – objevené Carlislem. V roce 1807 objevil sodík, draslík, baryum a vápník. Poté objevil souvislost mezi chlorem a kyselinou chlorovodíkovou a dokázal, že diamanty jsou vyrobeny z uhlíku. Pro chemii 19. století to byl obrovský pokrok. V oblasti elektřiny jako jeden z prvních objevil v roce 1821 elektrický oblouk, když naplnil dvě vodivé elektrody dřevěným uhlím. Všiml si světelného efektu, který vyzařovalo spalování, prvního příkladu elektrického osvětlení. Dalším z jeho přínosů je Davyho lampa, což je bezpečnostní lampa pro použití v hořlavém prostředí. Byla vytvořena pro použití v uhelných dolech, aby se snížilo nebezpečí výbuchu v důsledku přítomnosti metanu a dalších hořlavých plynů.

Zdroj: Sir Humphry Davy. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Sir-Humphry-Davy-Baronet

John Kerr

Národnost: Skotsko
Narození: 17. prosince 1824 (Ardrossan, Skotsko)
Úmrtí: 15. srpna 1907 (Glasgow, Skotsko)
Vědecký přínos: Kerrův jev

Kerr se zabýval elektrooptikou: pozorováním vlivu elektromagnetických jevů na světlo. V roce 1875 učinil svůj velký objev: některé elektrické izolátory – například sklo nebo vlna – lámou po zelektrizování světlo ve dvou směrech: jedná se o dvojlom zelektrizovaných izolátorů, který se dnes nazývá Kerrův jev. Při Kerrově jevu je rozdíl mezi indexem lomu, který zažívá obyčejný a neobyčejný paprsek, úměrný kvadrátu elektrického pole. Tam, kde je vztah lineární, je efekt znám jako Pockelsův jev. Intenzivní světlo z laserů umožňuje dosáhnout efektu pomocí vlastního elektrického pole světla, střídavého Kerrova jevu. Kerr prokázal podobný jev také pro magnetické pole a dnes se nazývá magnetooptický Kerrův jev. Klasický Kerrův jev se dnes využívá při provozu femtosekundových laserů, tj. laserů, které produkují pulzy v řádu 10-15 sekund, a při komunikaci pomocí optických vláken. MOKE se používá v Kerrových mikroskopech ke sledování rozdílů v magnetizaci na povrchu magnetického materiálu.

Zdroj: John Kerr. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/John_Kerr_(physicist)

Anthony Carlisle

Národnost: Anglie
Narození: 15. února 1786 (Stillington, Anglie)
Úmrtí: 2. listopadu 1840 (Londýn, Anglie)
Vědecký přínos: Elektrolýza

Když Carlisle, zaměstnáním chirurg, získal kopii dopisu Alessandra Volty Královské společnosti s podrobným popisem fungování slavné voltaické baterie, vydal se spolu s chemikem Williamem Nicholsonem tento přístroj studovat. 2. května 1800 se Carlisleovi a Nicholsonovi podařilo pomocí voltaického článku rozložit vodu na dvě složky, kyslík a vodík. Tento pokus se zapíše do paměti jako vůbec první případ toho, co Faraday později nazval elektrolýzou, a přispěl k úspěchu Voltova článku.

Zdroj: Anthony Carlisle. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Anthony_Carlisle

Gabriel Lippmann

Národnost: Lucembursko
Narození: 16. srpna 1845 (Hollerich, Lucembursko)
Úmrtí: 13. července 1921 (SS France, Atlantský oceán)
Vědecký přínos: kapilární elektrometr, termodynamika za piezoelektrickým jevem,

Ve své diplomové práci z roku 1875 se Lippmann zabýval vztahem mezi kapilárními jevy, které se vyskytují na povrchu kapalin, a elektřinou. Vynalezl kapilární elektrometr, který byl schopen měřit velmi malé elektrické napětí. V roce 1881 použil Lippmann termodynamické úvahy k vysvětlení piezoelektrického jevu, který objevili bratři Jacques a Pierre Curieovi. Tento jev vede k tomu, že se v určitých materiálech při jejich deformaci objeví elektrické napětí. Lippmann se domníval, že je to vratné: tyto materiály se mechanicky deformují elektrickým napětím. Dalším jeho pozoruhodným objevem byla metoda barevné fotografie: promítáním světla z fotografie na zrcadlo pokryté chloridem stříbrným vytiskl velmi přesně požadované barvy. Tento postup nebyl vyvinut kvůli obtížnosti výroby těchto speciálních zrcadel, ale Lippmannova myšlenka měla být silnou inspirací pro nové metody fotografování po něm.

Zdroj: Gabriel Lippmann. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Gabriel-Lippmann

Émile Verdet

Národnost: Francie
Narození: 13. března 1824 (Nîmes, francie)
Úmrtí: 3. června 1866 (Avignon, Francie)
Vědecký přínos: Teoretický zákon, který stojí za Faradayovým jevem

Po několika raných pracích o elektřině se Verdet obrátil k Fresnelově teorii, kterou místy dokonce opravil. Studoval interferenci světla a v roce 1852 vysvětlil jev "prstenců" - světelných hal kolem Slunce a Měsíce. Jeho nejvýznamnější výzkumy však trvaly více než deset let: v letech 1854 až 1863 Verdet studoval polarizaci světla. Objevil teoretický zákon, který stojí za Faradayovým jevem. Je po něm pojmenována Verdetova konstanta, která měří natočení polarizace světelné vlny pod vlivem magnetického pole.

Zdroj: Émile Verdet. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://fr.wikipedia.org/wiki/%C3%89mile_Verdet

Maurice Leblanc

Národnost: Francie
Narození: 2. března 1857 (Paříž, Francie)
Úmrtí: 27. října 1923 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: Koncepce analyzátoru obrazu, několik strojů schopných zvládat přepětí v elektrických sítích, podíl na projektu elektrické lokomotivy, …

Jeho rané práce se zaměřovaly na dálkový přenos obrazu: Leblanc v roce 1880 publikoval článek o koncepční myšlence analyzátoru obrazu, zařízení, které později realizoval Édouard Belin. Po vynálezu indukčního motoru Galileem Ferrarisem vypracoval Leblanc celou teorii fungování tohoto zařízení, kterou zveřejnil v roce 1891. Poté vynalezl několik strojů schopných zvládat přepětí v elektrických sítích a spolu s inženýrem Marcelem Deprezem se podílel na projektu elektrické lokomotivy. Konečně v roce 1900 se Leblanc znovu prosadil v oblasti termiky s cílem zlepšit životní podmínky v tropických zemích: vynalezl parní a ejektorový chladicí stroj, který nepoužíval ani chemikálie, ani tlak, a který byl schopen dodávat sladkou vodu a led nebo chladit uzavřené prostory. Používal se k chlazení vojenských bunkrů a chladicích komor obchodních lodí.

Zdroj: Maurice Leblanc. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Maurice-Leblanc

Karl August Rudolph Steinmetz (později Charles Proteus Steinmetz)

Národnost: Prusko
Narození: 9. dubna 1865 (Vratislav, Prusko, dnešní Polsko)
Úmrtí: 26. listopadu 1923 (Schenectady, USA)
Vědecký přínos: Pochopení hystereze i magnetických ztrát v elektrických zdrojích, studium napěťových špiček u střídavého proudu,

Steinmetzova první pozoruhodná práce se týkala hystereze, která studuje vlastnosti systému v závislosti na jeho historii, která umožnila inženýrům navrhovat lepší elektromagnetické přístroje, zejména elektromotory pro použití v průmyslu. V roce 1892 ukázal, jak vypočítat ztráty způsobené magnetickými jevy v elektrických zdrojích, aniž by musel studované napájecí zařízení postavit. Steinmetz se zabýval také teoretickým výkonem soustav napájených střídavým proudem. Jeho výpočty opět uvádějí ztráty již ve fázi návrhu. Steinmetz také studoval napěťové špičky, které se někdy vyskytují u střídavého proudu. Steinmetz, spolupracovník slavného Thomase Edisona, založil v roce 1900 výzkumnou laboratoř General Electric, která přinesla řadu vynálezů souvisejících s elektřinou.

Zdroj: Charles Proteus Steinmetz. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Charles-Proteus-Steinmetz

Werner von Siemens

Národnost: Německo
Narození: 13. prosince 1816 (Lenthe, Německá konfederace)
Úmrtí: 6. prosince 1892 (Berlín, Německo)
Vědecký přínos: Chemická galvanizace, zdokonalení telegrafů i Grammeho dynama, Tramvaj

V roce 1842 vyvinul Siemens proces chemické galvanizace, při kterém se na elektrody nanáší ochranné materiály pomocí elektrického proudu. Siemens se poté pustil do zdokonalování telegraf a vynalezl telegraf, který místo Morseovy abecedy používal jehlu, jež ukazovala na správné písmeno. V roce 1865 zdokonalil princip Grammeho generátorů: magnety nahradil elektromagnety, které působí pod zbytkovým účinkem vytvářeného magnetického pole. Zvýšil tak jejich efektivitu. V roce 1879 vyvinul elektricky poháněný tramvajový systém a v roce 1880 sestrojil první elektrický výtah na světě. Siemens je také otcem trolejbusu, který původně vyzkoušel a otestoval 29. dubna 1882 pomocí svého "Elektromotoru".

Zdroj: Werner von Siemens. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Werner-von-Siemens

Elihu Thomson

Národnost: Anglie
Narození: 29. března 1853 (Manchester, Anglie)
Úmrtí: 13. března 1937 (Swampscott, USA)
Vědecký přínos: Obloukové osvětlení

Konec 19. století byl ve Spojených státech ve znamení masové industrializace elektřiny a nástupu společností distribuujících elektrické světlo. Thomson se svým kolegou Edwinem J. Houstonem vyvinul elektrickou obloukovou lampu. V roce 1880 chtěli svůj vynález rozšířit v průmyslovém měřítku, a proto založili společnost American Electric Company a podali několik patentů na obloukové lampy. Společnost se rozrostla a byla přejmenována na Thomson-Houston Electric Company, než se v roce 1892 spojila s Edison General Electric Company a vznikla General Electric Company. Mezi vynálezy jeho společnosti patřil vysokofrekvenční generátor, elektrické žárovkové svařování, zdokonalené rentgenové trubice a mnoho dalších patentů.

Zdroj: Elihu Thomson. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Elihu-Thomson

Jules-François de Sales Joubert

Národnost: Francie
Narození: 6. června 1834 (Tours, Francie)
Úmrtí: 20. března 1910 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: Výzkum střídavých proudů

Když belgický elektrikář Zénobe Gramme vyvinul dynamo, studovalo tento jev mnoho vědců, včetně francouzského profesora Julese-Françoise Jouberta. V letech 1876 až 1878 pracoval s Pasteurem na řadě fyziologických studií o kvašení moči, teorii zárodků a karbonových chorobách. Společně zjistili, že bakterie Bacillus anthracis je původcem antraxu, virulentního a někdy smrtelného onemocnění. Nejznámější Joubertova práce se však týkala elektřiny, zejména jeho výzkumu střídavých proudů, pro které podal obecnou teorii ve spise Études sur les machines magnéto-électriques.

Zdroj: Jules-François de Sales Joubert. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://fr.wikipedia.org/wiki/Jules_Joubert

Marcel Deprez

Národnost: Francie
Narození: 29. prosince 1843 (Aillant-sur-Milleron, Francie)
Úmrtí: 14. října 1918 (Vincennes, Francie)
Vědecký přínos: Představa přenosu elektřiny na dlouhé vzdálenosti

Deset let se Deprez zabýval spalováním v dělech, poté začal pracovat na přenosu energie na dálku a svou první práci představil v roce 1881. Napadlo ho, že k úspěšnému přenosu elektřiny lze využít velmi vysoké napětí. Na Mezinárodní výstavě elektřiny v Paříži v roce 1881 poháněl Deprez 27 spotřebičů – lampy, šicí stroje, pásové pily atd. - na vzdálenost téměř 2 km pomocí zařízení poháněného dvěma dynamy. Jeho instalace, kterou Gaulard a Gibbs doplnili o střídavý proud, je základem elektrické dopravy v dnešní době.

Zdroj: Marcel Deprez. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://fr.wikipedia.org/wiki/Marcel_Deprez

Grammovo dynamo (1871)

Princip dynamoelektrického stroje – neboli dynama – vymyslel v roce 1869 belgický elektrikář Zenobe Gramme. Gramme se inspiroval strojem, který v roce 1860 vynalezl Antonio Pacinotti, a vyvinul nový indukovaný rotor v podobě prstence omotaného drátem. Dynamo vytváří elektrický proud aktivací mechanické kliky. Fungování stroje je založeno na jevu elektromagnetické indukce, který objevil Faraday: elektrické cívky – vinutí vodivého drátu – se otáčejí kolem magnetu. V různých cívkách stroje se pak objeví elektrický proud; proudy z různých cívek se shromažďují pomocí sběrače a vzniká stejnosměrný proud s mnohem vyšší účinností než u jednoduché elektrické baterie. Grammeův spolupracovník Hippolyte Fontaine v roce 1873 zjistil, že stroj je reverzibilní: pokud je připojen k proudu, klika se otáčí sama: funguje tedy jako elektromotor.

Plantého elektrický akumulátor (1859)

Princip dnešních elektrických baterií objevil již v roce 1859 Gaston Planté, když vynalezl elektrický akumulátor. Planté při svých pokusech zjistil, že elektrické baterie se zcela vybijí, když jsou v nich chemické reakce zcela ukončeny. Poté vymyslel, že pomocí vratných chemických přeměn, které probíhají oběma směry, umožní, aby se elektřina v jeho elektrickém generátoru po úplném vybití znovu objevila: vynalezl tak první dobíjecí elektrický zdroj v historii.

Pozadí

Nalevo od Olympu pokračoval Dufy v průzkumu průmyslového světa na přelomu 19. a 20. století. V pozadí lze vidět vysoký jeřáb s velkými halovými komplexy za ním. Vedle jeřábu kotví jeden z klenotů francouzských parníků, loď Normandie, uvedená do provozu v roce 1935.
Dále na levé straně maluje elektrickou stanici s jističi zakončenými elektrodami. Dufy spojil všechna odvětví spojená s využitím železa: loděnice, železniční dopravu, přenos elektrické energie, námořní dopravu. Je třeba poznamenat, že Dufy nezajistil žádný prostor pro automobil.

Gaston Planté

Národnost: Francie
Narození: 22. dubna 1834 (Orthez, Francie)
Úmrtí: 21. května 1889 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: Elektrický akumulátor

Planté následoval akademickou kariéru, kterou zahájil v Paříži jako asistent fyziky na konzervatoři umění a řemesel v roce 1854 a o šest let později se vyšvihl na místo profesora fyziky na Polytechnické společnosti pro rozvoj řemesel v Paříži. lidového vyučování. V roce 1859 Planté zahájil pokusy, které vyústily v konstrukci baterie pro uchovávání elektrické energie; jeho první model obsahoval dva pláty olova oddělené gumovými pásky, stočené do spirály a ponořené do roztoku obsahujícího asi 10 % kyseliny sírové. O rok později předložil Akademii věd baterii složenou z devíti výše popsaných prvků, umístěnou v ochranné krabici s paralelně zapojenými vývody. Jeho baterie mohla dodávat pozoruhodně velké proudy.

Zdroj: Gaston Planté. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-28]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Gaston-Plante

Thomas Alva Edison

Národnost: americká
Narození: 11.2.1847 (Milan, Itálie)
Úmrtí: 18.10.1931 (West Orange, USA)
Vědecký přínos: vynalezení fonogragu (předchůdce gramofonu)

Americký vynálezce a podnikatel, ke kterému se váže 2332 patentů. K jeho nejvýznamějšímu vynálezu patří fonograf, což je předchůdce gramofonu). Váže se k němu i vynalezení žárovky, kterou však jen zdokonalil a nechal si ji patentovat. Je také zakladatelem časopisu Science.

Zdroj: Thomas Edison. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Thomas-Edison

Generál Thomas Gustave-Auguste Ferrié

Národnost: francouzská
Narození: 19.11.1868 (Saint-Michel-de-Maurienne, Francie)
Úmrtí: 16.2.1932 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: elektrotechnika, radiotelegrafie

Francouzský vynálezce prvního telekomunikačního bezdrátového zařízení. Vytvořil v roce 1903 tzv. elektrolytický detektor pro radiové vlny. Komunikovat bylo od té doby možno až na 6 000 km, později se takové detektory objevili i u vojenských jednotek.
V období první světové války pomohl zavést sériovou výrobu nového modelu se zesilovačem a triodou.
Vytvořil rozhlasové oddělení na École Supérieur d'Électricité, Gif sur Yvette, kde experimentoval s rádiovými přenosy letadel. Vedl také tým odborníků kteří vytvořili síť rádiových zaměřovačů instalovaných mezi Lamanšským průlivem a Jurou.

Zdroje:
Gustave-Auguste Ferrié. Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Gustave-Auguste-Ferrie
GINOUX, Jean-Marc, 2017. History of nonlinear oscillations theory in France (1880-1940). B.m.: Springer International Publishing. ISBN 978-3-319-55239-2.

Alexander Graham Bell

Národnost: skotsko-americká
Narození: 3.3.1847 (Edinburgh, Skotsko)
Úmrtí: 2.8.1922 (West Orange, USA)
Vědecký přínos: vynalezení telefonu

Bell byl americký vynálezce a veděc skotského původu. Alexander Graham Bell je nejvíce zmiňován v souvislosti s vynalezením telefonu. Vynalezl však i jiná zařízení. Bell vyvinul několik zvukových technologií, včetně fotofonu (1880) a grafofonu (1886). V červenci roku 1881 se spojil s profesorem Simonem Newcombem z US Nautical Almanac Office, aby vivnuli elektrickou kulovou sondu. Tu představila dvojice téhož roku na podzim. Důvodem k tomuto kroku byla střelba na amerického prezidenta James A. Garfielda. Později se věnoval letecké technice. V roce 1907 založil Aerial Experiment Association, což je organizace, která shromáždila skupinu mladých letců a konstruktérů za účelem vývoje létajicích strojů těžších než vzduch.

Zdroj: Alexander Graham Bell. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Alexander-Graham-Bell

Hendrik Antoon Lorentz

Národnost: nizozemská
Narození: 18.7.1853 (Arnhem, Nizozemsko)
Úmrtí: 4.2.1928 (Haarlem, Nizozemsko)
Vědecký přínos: fyzika, výzkum elektromagnetického záření

Lorentz byl nizozemský fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1902 za svou teorii elektromagnetického záření. Jeho práce ve fyzice měla široký záběr, ale jeho hlavním cílem bylo sestrojit jedinou teorii, která by vysvětlila vztah elektřiny, magnetismu a světla. Přestože podle Maxwellovy teorie vzniká elektromagnetické záření oscilací elektrických nábojů, tak náboje, které produkují světlo, nebyly známy. Protože se obecně věřilo, že elektrický proud byl tvořen nabitými částicemi. Lorentz později však přišel s teorií, že atomy hmoty se mohou také skládat z nabitých částic a navrhl, že oscilace těchto nabitých částic (elektronů) uvnitř atomu, byly zdrojem světla.

Zdroj: Hendrik Antoon Lorentz. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Hendrik-Antoon-Lorentz

Jules Henri Poincaré

Národnost: francouzská
Narození: 29.4.1854 (Nancy, Francie)
Úmrtí: 17.7.1912 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: matematika, filosofie, zakladatel konvencionalismu a člen Francouzské akademie

J.H. Poincaré byl francouský matematik. Byl jeden z největších matematiků a matematických fyziků konce 19. století. Udělal řadu hlubokých inovací v geometrii, teorii diferenciálních rovnic, elektromagnetismu, topologii a filozofii matematiky. Během studií objevil nové typy komplexních funkcí, které řešily širokou škálu diferenciálních rovnic. V 80. letech 19. století Poincaré také začal pracovat na křivkách definovaných konkrétním typem diferenciálních rovnic.

Zdroj: Henri Poincaré. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Henri-Poincare

Heinrich Rudolf Hertz

Národnost: německá
Narození: 22.2.1857 (Hamburk, Něměcko)
Úmrtí: 1.1.1894 (Bonn, Německo)
Vědecký přínos: fyzika, elektromagnetické záření

H. R. Hertz byl německý fyzik, který dokázal, že teorie elektromagnetismu skotského fyzika Jamese Clerka Maxwella byla správná a že světlo a teplo jsou elektromagnetická záření. V roce 1883 začal studovat Maxwellovu elektromagnetickou teorii. V letech 1885 až 1889, když byl profesorem fyziky na polytechnice v Karlsruhe, produkoval elektromagnetické vlny v laboratoři a měřili jejich délku a rychlost. Elektromagnetické vlny se nazývaly Hertzovské a později rádiové vlny.

Zdroj: Heinrich Hertz. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Heinrich-Hertz

Henry Gwyn Jefferys Moseley

Národnost: anglická
Narození: 23.11.1887 (Dorset, Anglie)
Úmrtí: 10.8.1915 (Gallipoli, Turecko)
Vědecký přínos: fyzika, atomové číslo

Moseley byl anglický fyzik, který experimentálně prokázal, že hlavní vlastnosti prvku jsou určeny atomovým číslem, nikoli atomovou hmotností. Pevně stanovil vztah mezi atomovým číslem a nábojem atomového jádra. Jeho první výzkumy se zabývaly radioaktivitou a beta zářením v rádiu. Poté se obrátil ke studiu Rentgenového spektra prvků. V článku publikovaném v roce 1913 uvedl, že frekvence jsou úměrné čtvercům celých čísel, která se rovnají atomovému číslu plus konstantě – známý jako Moseleyho zákon.

Zdroj: Henry Moseley. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Henry-Moseley

Dmitrij Ivanovič Mendělejev

Národnost: ruská
Narození: 27.1.1834 (Tobolsk, Sibiř)
Úmrtí: 10.8.1915 (Petrohrad, Rusko)
Vědecký přínos: chemie, periodická soustava prvků

D.I. Mendělejev byl ruský chemik, který vyvinul periodickou soustavu prvků. Uspořádal chemické prvky v pořadí podle rostoucí atomové hmotnosti. Výsledná tabulka zobrazovala opakující se vzor nebo periodicitu vlastností v rámci skupin prvků. V jeho verzi periodické tabulky z roku 1871 ponechal mezery v místech, kde se domníval, že neznámé prvky najdou své místo. Dokonce předpověděl pravděpodobné vlastnosti tří potenciálních prvků. Následný důkaz mnoha jeho předpovědí za jeho života přinesl Mendělejevovi slávu jako zakladatele periodického zákona.

Zdroj: Dmitri Mendeleev. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Dmitri-Mendeleev

Johann Wilhelm Hittorf

Národnost: německá
Narození: 27.3.1824 (Bonn, Německo)
Úmrtí: 28.11.1914 (Münster, Německo)
Vědecký přínos: fyzika, kapacita nabitých atomů a molekul

J.W. Hittorf byl německý fyzik, který jako první spočítal kapacitu nabitých atomů a molekul (iontů) schopných přenášet elektřinu. To byl důležitý faktore pro pochopení elektrochemických reakcí. Hittorfova raná zkoumání se týkala allotropů (různých fyzikálních forem) fosforu a selenu. Mezi lety 1853 a 1859 byla jeho nejdůležitější práce zaměřena na pohyb iontů způsobený elektrickým proudem. Měřil změny v koncentraci elektrolyzovaných roztoků, vypočítal z nich transportní čísla (relativní nosné kapacity) mnoha iontů a v roce 1869 zveřejnil své zákony upravující migraci iontů. Zkoumal také světelná spektra plynů a par, pracoval na průchodu elektřiny plyny a objevil nové vlastnosti katodových paprsků.

Zdroj: Johann Wilhelm Hittorf. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Johann-Wilhelm-Hittorf

Jean-Maurice-Émile Baudot

Národnost: francouzská
Narození: 11.9.1845 (Magneux, Francie)
Úmrtí: 28.3.1903 (Sceaux, Francie)
Vědecký přínos: elektrotechnika, telegrafní kód

Baudot byl inženýr, který v roce 1874 obdržel patent na telegrafní kód, který v polovině 20. století nahradil Morseovu abecedu. V Baudotově kódu bylo každé písmeno reprezentováno pětijednotkovou kombinací signálů pro zapnutí nebo vypnutí proudu o stejné délce. Bylo tak poskytnuto 32 permutací, dostačujících pro římskou abecedu, interpunkční znaménka a ovládání mechanických funkcí stroje. Baudot také vynalezl v roce 1894 distribuční systém pro simultánní (multiplexní) přenos několika zpráv na stejném telegrafickém okruhu nebo kanále.

Zdroj: Jean-Maurice-Émile Baudot. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Jean-Maurice-Emile-Baudot

Johann Heinrich Wilhelm Geissler

Národnost: německá
Narození: 26.5.1814 (Igelshieb, Německo)
Úmrtí: 24.1.1879 (Bonn, Německo)
Vědecký přínos: Geisslerova trubice

Geissler byl německý sklář a fyzik, který je znám svým vynázelem Geisslerovy trubice, jenž je vyrobena ze skla a používaná jako nízkotlaká plynová výbojka. V roce 1854 otevřel obchod na výrobu vědeckých přístrojů. Geisslerova trubice byla používána pro zábavu po celé 19. století a kolem roku 1910 se vyvinula v komerční neonové osvětlení. Geisslerovi byl udělen čestný doktorát v roce 1868.

Zdroj: Heinrich Geissler. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Heinrich-Geissler

Samuel Finley Breese Morse

Národnost: americká
Narození: 27.4.1791 (Charlestown, USA)
Úmrtí: 2.4.1872 (New York City, USA)
Vědecký přínos: elektrický telegraf, Morseova abeceda

Po absolvování Yale v roce 1810 se Morse stal úředníkem bostonského knižního vydavatele. Malování však bylo jeho hlavním zájmem a v roce 1811 mu rodiče pomohli odjet do Anglie, aby toto umění studoval u amerického malíře Washingtona Allstona. V roce 1832, když se Morse vracel lodí ze studia umění v Evropě, pojal myšlenku elektrického telegrafu jako výsledek rozhovoru o nově objeveném elektromagnetu . Ačkoli myšlenka elektrického telegrafu byla předložena v roce 1753 a elektrické telegrafy byly použity k posílání zpráv na krátké vzdálenosti již v roce 1774, Morse věřil, že jeho byl prvním takovým návrhem. Svůj první funkční model vyrobil pravděpodobně v roce 1835. Kolega z univerzity, chemik Leonard Gale seznámil Morse s prací Josepha Henryho o elektromagnetismu. Přítel Alfred Vail nabídl, že poskytne materiál a práci na stavbu modelů v jeho rodinných železárnách v Morristown, New Jersey. Gale a Vail se stali partnery v Morseových telegrafních právech. V roce 1838 on a Vail vyvinuli systém teček a čárek, který se stal známým po celém světě jako Morseova abeceda.

Zdroj: Samuel F.B. Morse. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Samuel-F-B-Morse

William Thomson, Lord Kelvin

Národnost: americká
Narození: 26.6.1824 (Belfast, Severní Irsko)
Úmrtí: 17.12.1907 (Netherhall, Skotsko)
Vědecký přínos: moderní fyzika, teplotní stupnice

W. Thomson, který byl povýšen na rytíře a do šlechtického stavu jako uznání jeho práce v inženýrství a fyzice, byl především mezi malou skupinou britských vědců, kteří pomohli položit základy moderní fyziky. Jeho příspěvky k vědě zahrnovaly hlavní roli ve vývoji druhého zákona termodynamiky, absolutní teplotní stupnice (měřená v kelvinech), dynamické teorie tepla. Spojil různé oblasti fyziky – teplo, termodynamiku, mechaniku, hydrodynamiku, magnetismus a elektřinu – a sehrál tak hlavní roli ve velké a konečné syntéze vědy 19. století, která všechny fyzikální změny považovala za jevy související s energií. Thomson byl také první, kdo navrhl, že mezi druhy energie existují matematické analogie.

Zdroj: William Thomson, Baron Kelvin. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/William-Thomson-Baron-Kelvin

Wilhelm Conrad Röntgen

Národnost: německá
Narození: 27.3.1845 (Remscheid, Německo)
Úmrtí: 10.2.1923 (Mnichov, Německo)
Vědecký přínos: moderní fyzika, rentgenové záření

Röntgen studoval na polytechnice v Curychu a poté byl profesorem fyziky na univerzitách ve Štrasburku 1876–1879, Giessenu 1879–1888, Würzburgu 1888–1900 a Mnichově 1900–20. Jeho výzkum také zahrnoval práce na elasticitě, kapilárním působení tekutin, měrných teplech plynů, vedení tepla v krystalech, absorpci tepla plyny a piezoelektrice. 8. listopadu 1895, když experimentoval s elektrickým proudem v katodové trubici, pozoroval, že clona platinokyanidu barnatého daleko od trubice vydávala světlo, když byla trubice v provozu. Vycházel z teorie, že když katodové paprsky - elektrony dopadly na skleněnou stěnu trubice, vytvořilo se nějaké neznámé záření, které putovalo přes místnost, zasáhlo chemikálii a způsobilo fluorescenci. Vzhledem k jeho nejisté povaze nazval jev X-záření, ačkoli se také stal známým jako Röntgenovo záření. Pořídil první rentgenové snímky vnitřků kovových předmětů a kostí v ruce své ženy. Rentgenové paprsky se rychle začaly používat v medicíně, k prvnímu použití pro lékařské zobrazování a léčbu rakoviny došlo týdny po oznámení Röntgenova objevu počátkem roku 1896. Röntgen si svůj objev nepatentoval, protože cítil, že jeho práce by měla být přínosem pro všechny.

Zdroj: Wilhelm Conrad Röntgen. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Wilhelm-Rontgen

William Crookes

Národnost: anglická
Narození: 17.6.1832 (Londýn, Anglie)
Úmrtí: 4.4.1919 (Londýn, Anglie)
Vědecký přínos: atomová fyzika, objevení prvku thallia

Po svém otci zdědil velké jmění a od roku 1856 se zcela věnoval vědecké práci různého druhu ve své soukromé laboratoři v Londýně. Jeho výzkumy elektrických výbojů prostřednictvím zředěného plynu ho přivedly k pozorování tmavého prostoru kolem katody. Ukázal, že katodové paprsky se pohybují v přímých liniích a produkují fosforescenci a teplo, když dopadají na určité materiály. V roce 1861 objevilthalium v ​​některých seleničných ložiscích. Pokračoval v práci na tomto novém prvku, izoloval ho, studoval jeho vlastnosti a v roce 1873 určil jeho atomovou hmotnost. Během svých studií thallia objevil Crookes princip
„Crookesova radiometru“, zařízení, které převádí světelné záření na rotační pohyb. Princip tohoto radiometru našel četné uplatnění při vývoji citlivých měřicích přístrojů.

Zdroj: Sir William Crookes. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/William-Crookes

James Clerk Maxwell

Národnost: skotská
Narození: 13.6.1831 (Edinburgh, Skotsko)
Úmrtí: 5.11.1879 (Cambridge, Anglie)
Vědecký přínos: elektromagnetismus, elektromagnetické vlny

Skotský fyzik nejlépe známý pro jeho formulaci elektromagnetické teorie. Většina moderních fyziků jej považuje za vědce 19. století, který měl největší vliv na fyziku 20. století. Je řazen Newtona a Einsteina za zásadní povahu jeho příspěvků. Elektromagnetické záření a rovnice elektromagnetického pole vznikly u Maxwella na základě pozorování elektrických a magnetických siločar Michaela Faradaye. Jeho popis elektromagnetického záření vedl k rozvoji (podle klasické teorie) nakonec neuspokojivého zákona tepelného záření, který podnítil Maxe Plancka k formulaci kvantové hypotézy, což je teorie, že sálavá tepelná energie je vyzařována pouze v konečném množství.

Zdroj: James Clerk Maxwell. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/James-Clerk-Maxwell

Hermann von Helmholtz

Národnost: německá
Narození: 31.8.1821 (Postupim, Německo)
Úmrtí: 8.9.1894 (Berlín, Německo)
Vědecký přínos: přírodní vědy

Helmholtz patří k nejvýraznějším osobnostem vědy 19. století, jelikož zasáhl svým dílem do mnoha oborů přírodních věd. Byl proto nazýván „Říšským kancléřem vědy“. Proslavil se především svým výrokem o zákonu zachování energie. Do svého laboratorního výzkumu vnesl schopnost analyzovat filozofické předpoklady, na nichž byla založena velká část vědy 19. století. V roce 1848 byl jmenován asistentem v Anatomickém muzeu a lektorem na Akademii výtvarných umění v Berlíně, o rok později se přestěhoval do Königsbergu ve východním Prusku, aby se stal odborným asistentem a ředitelem Fyziologického ústavu. V roce 1855 se však stal profesorem anatomie a fyziologie na univerzitě v Bonnu a v roce 1858 se přestěhoval do Heidelbergu. Během těchto let jeho vědecké zájmy postoupily od fyziologie k fyzice. Jeho rostoucí vědecká postava byla dále uznána v roce 1871 nabídkou profesora fyziky na univerzitě v Berlíně, dále v roce 1882 jeho povýšením do šlechtického stavu a nakonec v roce 1888 svým jmenováním prvním ředitelem Fyzikálně-technického institutu v Berlíně. Tuto funkci zastával po zbytek svého života.

Zdroj: Hermann von Helmholtz. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Hermann-von-Helmholtz

Antoine Henri Becquerel

Národnost: francouzská
Narození: 15.12.1852 (Paříž, Francie)
Úmrtí: 25.8.1908 (Le Croisic, Francie)
Vědecký přínos: fyzika, radioaktivita

Becquerel byl francouzský fyzik, který objevil radioaktivitu prostřednictvím svých výzkumů uranu a dalších látek. Kromě svých učitelských a výzkumných funkcí byl Becquerel řadu let inženýrem na katedře mostů a dálnic, v roce 1894 byl jmenován hlavním inženýrem. Když došlo k objevu rentgenového záření, hledal Becquerel souvislost mezi tímto zářením a přirozenou fluorescencí. V roce 1896 Becquerel studoval fluorescenci uranových solí. Přitom víceméně náhodou objevil přirozenou radioaktivitu. Vložil fluorescenční minerál mezi fotografické desky. Když zkoumal fotografickou desku, která přišla se solemi do styku, zjistil, že na ní došlo k chemickým změnám, ačkoliv nebyla ozářena světlem. Z toho usoudil, že soli vyzařují záření jiné než světelné povahy. Studium tohoto nově objeveného záření si následně zvolila za téma disertační práce Marie Curie, žena jeho kolegy Pierre Curie. Po několika měsících výzkumu potvrdila, že toto záření je vlastností více chemických prvků a nazvala tuto jejich vlastnost radioaktivitou. Manželé Curieovi později objevili ještě prvky polonium a radium. V roce 1903 obdrželi všichni tři za tyto objevy Nobelovu cenu za fyziku.

Zdroj: Henri Becquerel. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Henri-Becquerel

Svante Arrhenius

Národnost: švédská
Narození: 19.2.1859 (Vik, Švédsko)
Úmrtí: 25.8.1908 (Stockholm, Švédsko)
Vědecký přínos: fyzika, model skleníkového efektu, Arrheniova rovnice
Arrheniusova vědecká kariéra zahrnovala tři různé speciality v širokých oblastech fyziky a chemie: fyzikální chemii, kosmická fyzika a chemie imunologie. Arrheniusův hlavní příspěvek k fyzikální chemii byla jeho teorie z roku 1887, že elektrolyty určité látky, které se rozpouštějí ve vodě za vzniku roztoku, který vede elektrický proud, se oddělují na elektricky nabité částice nebo ionty, i když roztokem neprotéká žádný proud. Tento nový způsob přístupu ke studiu elektrolytů se nejprve setkal s odporem, ale postupně si získal své příznivce díky úsilí Arrhenia a Ostwalda. Stejný jednoduchý, ale skvělý způsob myšlení, který inspiroval disociační hypotézu, vedl Arrhenia v roce 1889 k vyjádření teplotní závislosti rychlostních konstant chemických reakcí prostřednictvím toho, co je nyní známé jako Arrheniova rovnice. V roce 1903 získal Nobelovu cenu.

Zdroj: Svante Arrhenius. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Svante-Arrhenius

Marie Curie

Národnost: polská
Narození: 7.11.1867 (Varšava, Polsko)
Úmrtí: 4.7.1934 (Sallanches, Francie)
Vědecký přínos: fyzika, radioaktivita

Francouzská fyzička polského původu, známá svou prací na zkoumání radioaktivity a dvakrát nositelka Nobelovy ceny. S Henri Becquerelem a jejím manželem Pierrem Curiem získala v roce 1903 Nobelovu cenu za fyziku. Byla jediným nositelem Nobelovy ceny za chemii z roku 1911 a také první ženou, která tuto cenu získala. Dále jedinou ženou, která tuto cenu získala ve dvou různých oblastech.

Zdroj: Marie Curie. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Marie-Curie

Pierre Curie

Národnost: francouzská
Narození: 15.5.1859 (Paříž, Francie)
Úmrtí: 19.4.1906 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: fyzika, radioaktivita, objevení radia a apolonia

Curie byl výjimečný fyzik a jedním z hlavních zakladatelů moderní fyziky. Společně s Marii Curie objevili radium a apolonium při zkoumání radioaktivity. Zavázal se napsat doktorskou práci s cílem zjistit, zda mezi magnetismem, feromagnetismem , paramagnetismem a diamagnetismem existují nějaké přechody. Aby změřil magnetické koeficienty, zkonstruoval torzní váhu , která měřila 0,01 mg, která se stále používá a nazývá se Curieova váha. Zjistil, že magnetické koeficienty přitažlivosti paramagnetických těles se mění nepřímo úměrně k absolutní teplotě - Curieho zákon. Na jaře roku 1894 se Curie seznámil s Marií Skłodowskou a jejich svatba (25. července 1895) znamenala začátek světově proslulého vědeckého úspěchu, počínaje objevem polonia roku 1898 a poté radia. Fenomén radioaktivity, objevený roku 1896 Henri Becquerelem, upoutal pozornost Marie Curie a s Pierrem se rozhodli studovat minerál smolinec, jehož specifická aktivita je lepší než aktivita čistého uranu. Společně s manželkou Marii Curie obdrželi Nobelovu cenu za fyziku v roce 1903.

Zdroj: Pierre Curie. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Pierre-Curie

Éleuthère Élie Nicolas Mascart

Národnost: francouzská
Narození: 20.2.1837 (Quarouble, Francie)
Úmrtí: 19.4.1906 (Paříž, Francie)
Vědecký přínos: fyzika, výzkum v oblasti optiky, elektřiny, magnetismu a meteorologie

Mascart získal doktorský titul ve vědě v roce 1864. Nejprve studoval optiku. Analyzoval ultrafialové paprsky slunečního světla. Pomocí fotografického filmu objevil více než sedm set nových barevných čar a zahájil tak fotografickou spektroskopii. Jeho práce zabývající se elektřinou začala v 70. letech 19. století. Za pomoci svého kolegy Jouberta napsal Traité d'Électricité et de Magnétisme (1882-1886), vyčerpávající dílo o znalostech elektromagnetismu. Mascart byl prvním ředitelem Ústředního meteorologického úřadu, předchůdce Météo-France, od roku 1878 do roku 1906. V této funkci nechal v roce 1889 nainstalovat meteorologickou pozorovací stanici na vrchol Eiffelovy věže.

Zdroj: Éleuthère Mascart. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://fr.wikipedia.org/wiki/%C3%89leuth%C3%A8re_Mascart

Wilhelm Ludwig Franz Hallwachs

Národnost: německá
Narození: 9.7.1859 (Drážďany, Německo)
Úmrtí: 20.6.1922 (Drážďany, Německo)
Vědecký přínos: fyzika, fotoelektrické procesy

Hallwachs byl jedním z průkopníků moderní fyziky. Experimentální fyzik položil základy výzkumu fotoelektrických procesů. Vzdělání získal na univerzitách ve Štrasburku a Berlíně, doktorát získal v roce 1883 pod vedením AA Kundta ve Štrasburku. Roku 1893 se stal profesorem elektrotechniky ve Štrasburku. Hallwachs zkonstruoval elektrické měřicí přístroje a postavil mimo jiné kvadrantový elektroměr a dvojitý refraktometr vysoké přesnosti. V Lipsku v roce 1888 zkoumal po vzoru studií Heinricha Hertze fotoelektrickou aktivitu a zjistil, že absorpcí ultrafialového světla se záporně nabité kovové desky vybíjejí a nenabité kovové desky se stávají kladně nabitými. Tento proces, který se nazývá fotoelektrický jev nebo Hallwachsův jev, tvoří základ pro fyziku fotoelektrického článku a byl teoreticky interpretován v roce 1905 v Einsteinově práci o světelných kvantech.

Zdroj: Wilhelm Hallwachs. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Hallwachs

Telekomunikace

V první polovině 19. století vynález prvního elektronického telegrafu Samuelem Morsem. A vyvinul první komunikační protokol dnes známou jako Morseovou abecedu. A 1866 první komunikace přes atlantický oceán.
Heinrich Hertz pomohl rozvinout obor po tom co dokázal existenci elektromagnetických vln, které předpovídala teorie Maxwella.
Guglielmo Marconi následně využil metodu Heinricha Herze k vytvoření a detekci rádiových vln. Také přispěl k rozvoji bezdrátového přenosu signálu. V roce 1895 dokázal přenést signál na 1,5 km.
Největší urychlení rozvoje radiokomunikace byl za první a druhé světové války.

Zdroje:
Heinrich Hertz. Near Communications [online] [cit. 2022-11-09]. Dostupné z: https://sites.google.com/site/nearcommunications/heinrich-hert
Marconi, Guglielmo. Aldebaran [online] [cit. 2022-11-09]. Dostupné z: https://www.aldebaran.cz/famous/people/Marconi_Guglielmo.php
Samuel F.B. Morse. Encyclopedia Britannica [online] [cit. 2022-11-09]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Samuel-F-B-Morse

Edisonova žárovka

První pokusy rozžhavit materiál pomocí elektrického proudu a tím svítit byli již roku 1802 před Edisonem, uskutečnil to Humphry Davy. Na něj navázal Edison.
V roce 1879 Alva Edison vynalezl žárovku. Snažil se najít správný materiál (typ vlákna), který by umožnil dlouze vytvářet světlo. Vytvořil uhlíkové vlákno a za pomocí technologie vákua odčerpal vzduch. Právě uchopení principu fungování žárovky vedlo k převratu v osvětlení.

Zdroj: Historie žárovky od první Edisonovy žárovky až po LED. Philips [online] [cit. 2022-10-10]. Dostupné z: https://www.lighting.philips.cz/consumer/advice-on-lighting-ideas/historie-zarovky-od-edisona-po-led-zarovky

Koncert

Jedná se o orchestr, kde jsou rozdělené jednotlivé typy nástrojů na žesťové, dřevěné, bicí a smyčcové. V předu tohoto souboru je žena a muž, kteří zpívají. Uprostřed je dirigent s taktovkou v ruce.
Autor obrazu jednotlivé skupiny hudebníků hrající na stejný nástroj zabarvil do stejné barvy. Takovéto přiřazení barvy jednotlivým nástrojům vyjadřuje teplotu zvuku jednotlivých nástrojů.
Příhradový pylon pod plachtami bohyně Iris vyobrazenou nad orchestrem lze připodobnit k anténě vysílající orchestrální koncert. To poukazuje na integraci komunikačních vynálezů do současné společnosti.
Celý tento výjev říká také něco o Duffym, který byl z rodiny umělců. Tento styl použití barev můžeme vidět i na jiných obrazech.

Zdroj: Raoul Dufy. Wikipedia, the free encyclopedia [online] [cit. 2022-11-09]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Raoul_Dufyhttps://en.wikipedia.org/wiki/Raoul_Dufy

Iris, neboli víla

Iris je na obraze znázorněna jako letící, jakoby ona přinášela elektřinu (popřípadě zvuk a světlo) do celého světa. Symbolizuje také oživení měst světlem. Na obraze jsou nad ní nakreslená města osvětlená pomocí elektřiny. Iris také sebou přináší paprsky světla které doplňují celkový výjev a zdá se jakoby tyto paprsky vrhali nové světlo (pokrok) na celý svět.

Zdroj: Virtuální prohlídka – Víla elektřiny. Musée d'Art Moderne de Paris [online] [cit. 2022-10-10]. Dostupné z: https://fee.mam.paris.fr/visite-virtuelle/

Letectví

Na obraze je znázorněn třímotorový jednoplošník D333. Jedná se o slavnou francouzskou značku Dewoitine, jedna z firem, která umožnila komerční rozšíření letadel.
Prvním průkopníkem letectví byl M.V. Lomonosov, který vynalezl model vrtulníku, ale nikdy nebyl zkonstruován. Mezi lety 1783 a 1914 byla éra horkovzdušných balónů. Vynalezeným bratry Montgolfierovými ve Versailles. V této době se rozvíjely i letadla těžší než vzduch však bez znatelného úspěchu letět (Otto Lilienthal a jiní). Následně Bratři Wrightové sestrojili funkční letoun těžší než vzduch. Během první světové války přinesl největší příspěvek do historie letectví Luis Blériot a Anthony Fokker.

Zdroje:
Virtuální prohlídka – Letectví. Musée d'Art Moderne de Paris [online]. [cit. 2022-11-02]. Dostupné z: https://fee.mam.paris.fr/visite-virtuelle/
DOBR, Martin, 2017. STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Historie letectví.